Stalo se mi, že než jsem se přivítal s ženou, kterou jsem doprovázel na galavečer, domáhala se v předstihu komplimentu ke svému outfitu slovy: „Že mi to moc sluší??“ Jak tedy na komplimenty?
„Vycházejte z toho, že krásná žena a přitažlivý muž většinou moc dobře vědí, že nepatří mezi obludy. V minulosti to slyšeli už mockrát a mockrát to v budoucnu ještě uslyší. Komplimentem ohledně hlubokých očí a velkolepých bicepsů je sice potěšíte, ale rozhodně nijak zvlášť nezaujmete. Snažte se v první řadě odlišit a najít na nich ty charakteristiky, které jsou méně nápadné než košíčky podprsenky velikosti E.“[1]
Lichotka je často od upřímnosti oproštěný vodopád slov, jejichž cílem je získat u příjemce přízeň:
„Paní starostko, máte skvostné kotníky… Kdy podepíšeme tu kupní smlouvu?“
Naproti tomu je kompliment upřímným zhodnocením, za kterým se neschovává vykalkulovaný záměr:
„Moc Vám to sluší, pane kolego. Prozraďte, kde jste koupil tu rafinovanou kravatu s proužky.“
Pochlebování patří k neupřímným lidem, kteří kupují ve velkém kbelíky medu, aby jej mohli vzápětí malířskou štětkou mazat jiným kolem úst.
Nesnažte se ze svého protějšku lichotku vytáhnout, jinak se Vám to vymstí. Není nic nevhodnějšího, než žena, která přijde od kadeřníka a už ve dveřích se domáhá od svého manžela komplimentu se slovy:
„Tak co? Jak moc mi to sluší?!“
Jak složit kompliment?
Říkejte pravdu – nevymýšlejte si (nelezte nikomu do nejšlechetnější části těla). Buďte originální, pochvalte něco, čeho si ostatní nevšimnou.
Nikdy nelichoťte s vidinou vlastního prospěchu. Víte, že potřebujete pomoci s úkolem, tak kolegovi pochválíte ponožky? Absolutně ne!
Jak přijmout kompliment?
Važte si každé pochvaly. Neshazujte ji, nezpochybňujte ji, nehaňte to, co bylo pochváleno. Dlouho byste se pak nemuseli komplimentu dočkat. Pokud Vám někdo řekne:
„Ten šátek je moc hezký… Sluší ti…“
nedevalvujte jej slovy:
„Tenhle předpotopní šátek?? To je strašnej kus – mám ho po babičce. Ale nic jiného jsem ráno ve skříni nenašla.“
protože tím dáváte hodnotícímu najevo, že má špatný vkus.
Nesnažte se o výlevy nespokojenosti, lhostejnosti nebo útok:
„Hezký vlasy? Nechápu! Tenhle týden mi na hlavě vůbec nic nedrží a připadám si jako zmoklá slepice.“
„Ále, to říkáte jenom tak. Tohle už jsem v životě slyšela tolikrát, že mě to ani nepřekvapuje.“
„To myslíte vážně? Určitě si děláte legraci. Nevěřím Vám!“
Komplimenty se přijímají, ale nevracejí. Když Vám někdo zalichotí, usmějte se a poděkujte. Pak pokračujte v dosavadní činnosti či konverzaci.
Humorný, ale ne zcela na úřadě použitelný kompliment se sexuálním podtextem:
„Slečno, máte moc krásné šaty. Skvěle by se vyjímaly na podlaze mé ložnice…“
[1] Inspirace: BRIDGES, John. Jak být dokonalý gentleman: nadčasový průvodce správným chováním. Praha: Pragma, c2011. ISBN 978-80-7349-266-3.