Dlouhá léta dávám na semináři Současná legislativa a její dopad na úpravu dokumentů – etiketa a normy v písemném styku účastníkům test, v němž se ptám na správnou podobu koncovky oblíbené bramborové přílohy: kuře s hranolky versus kuře s hranolkami.
Pokud je hranolka rodu ženského, pak správný tvar zní s hranolkami (vzor žena – s ženami); je-li hranolek rodu mužského, pak správně musí být s hranolky (vzor hrad – s hrady).
Většina účastníků tvrdí, že hranolka je rodu ženského. „Bo ta brambora!“ Jen jeden účastník oponoval: „Ale ten kobzol!“ A já roky správně odvozuji podle pravidel českého pravopisu (malý) hranolek od (velký) hranol. Tedy rod mužský… a vyhrává kuře s hranolky!
Nicméně od 15.02.2023 je nově povolená hranolka se zdůvodněním, že lidé tvar používají stále častěji v rodě ženském. Word však tento tvar nezná, tak si ho nezapomeňte přidat do slovníku, ať vám ho nepodtrhává červeně…
A zeptám-li se na semináři na ženský, přechýlený tvar slov host nebo detektiv, lidé se smíchem na rtech ironicky odpovídají hostka a detektivka. Nicméně i tyto zběsilé tvary naleznete nově v jazykové příručce Ústavu pro jazyk český.
Dne 27.01.2023 byl nově kodifikován štrůdl, který bylo možné (po celý můj dlouhý život) psát pouze s čárkovaným ú. Místo aby jazykovědci učili spisovné češtině, budou raději snižovat úroveň jazyka a kodifikovat nespisovné varianty proto, aby se přizpůsobili nevzděla(tel)né části národa. Časem se tedy můžeme – jak pevně věřím – těšit na lyžyny (místo ližiny), trojůhelník (místo trojúhelník), čech/američan/Blb, nerozlišování shlédnout/zhlédnout/vzhlédnout – a to vše jen proto, abychom neobtěžovali ty, kteří se neobtěžovali dávat ve škole pozor.
Svět se zbláznil! (Nebo raději: Svěd se sbláznil.)
Kam ten svět spěje? Za chvíli povolíme i ten klobás, ten placek, ta dorta, Možná, že se dočkáme i skloňování slova játra podle vzoru žena, např. paštika s husí játrou :-). To vše se na Ostravsku běžně používá.
Připomněla jste mi scénu z Básníků (-: „To je játro,“ odpovídá Mireček na dotaz Jana Přeučila v roli profesora Sejkory. „Člověče, co vás v těch Zahrádkách učili! Šafránek, vysvětlete tady Mirečkovi, co je to pomnožné číslo.“
„Dnes na zámek přijel vzácný host – naše paní kněžna.“ – „Nenene! Slovo host nevyjadřuje správně gender! Musí být: …na zámek přijela vzácná hostka, protože doktorka!“
Tak nějak si představuji debaty o napravování češtiny, když si někdo plete gramatický rod a gender u slov, které nerozlišují pohlaví. U nových povolání či profesí, tedy relativně nových slov, kde je to potřeba, to chápu, to je přirozené. Přechylovat a vytvářet novotvary pro stará slova, kde čeština samovolným vývojem dospěla k neurčitému genderu, neboť dosud nebyl třeba, mi to přijde zvláštní. Na druhou stranu, čeština to unese. Ale je to můj názor kolemjdoucího laika.
Mimochodem jsem si nevšiml, že by rodovost vadila v opačném případě:
„Tato postava patří mezi naše největší osobnosti, tou osobou je… náš pan prezident.“
Jak by to asi znělo genderově „napravené“?
V restauraci si vždy poroučím „kuře s hrandlema“.
Aniž jsem kdy přemýšlel o češtině – rodu / vzoru. Ale teď tak nějak cítím, že hrandel (správně česky spíše hrandl) by mohl snad nejspíš být mužského rodu atd.
Správně by tedy moje obědnávka (správný výraz pro objednávku oběda) měla asi znít: „prosím kuře s hrandly“.
Je ale zbytečné nad tím dumat, nikdy si totiž ke kuřeti nedávám jeden hrandel, ni hrandelku, ale vždycky „kuře s hrandlema“, jsem na obědě, chci si pochutnat.
Článek je napsaný velmi vtipně. A člověk by se i rád zasmál, ale je to vlastně k pláči, kam nám náš krásný jazyk směřuje. Osobně jsem se již kdysi nemohla srovnat s tím, když se začal používat pro označení naší země termín Česko. Já dodnes zarytě říkám Čechy, protože Česko mi prostě z pusy nejde. A ty nové pravopisné možnosti (či spíše nemožnosti) mě neskutečně vytáčí. To už bychom za chvíli opravdu mohli mít jen jedno „i“ nebo „y“?
Hostka nebo detektivka. To je už opravdu moc. To tedy podle stejného modelu budeme ženskému protějšku běžce říkat běžka? (Nebo dokonce běhna?)
V poslední době vzniká hodně novotvarů a když mluvím se svou dcerou, často mám pocit, že bych se měla začít učit „frikulínsky“. Počeštěná angličtina teď mezi mládeží je prostě free-cool-in…..