Běžnou denní praxí, ať už v soukromém či tom pracovním, začíná být situace, kdy umělá inteligence pracuje za mě. Alespoň ve smyslu práce, kdy jako autor tvořím své dílo, ať už se jedná o dílo literární, umělecké nebo vědecké v duchu § 2 zákona 121/2000 Sb., o právu autorském (dále jen autorský zákon), či pouze nějaký blábol studenta, k jehož vytvoření byl donucen učitelem pro postup do dalšího semestru.
Pro účely tohoto článku bude za autora považován nejen ten, který je definován v § 5 autorského zákona. V kontextu tohoto ustanovení je autorem fyzická osoba – pro naše účely to bude kdokoli, kdo vytvoří cokoli a použije k tomu mimo jiné i umělou inteligenci. Chápete? Chápu, že ne 😊 Proto si vysvětlíme nastíněné definice důkladněji.
Účelem článku není rozebrat použití umělé inteligence jen při tvorbě díla v režimu autorského zákona. Autorský zákon považuje dílo za výtvor literární a jiný umělecký a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické. Za dílo se považuje též počítačový program, fotografie a výtvor vyjádřený postupem podobným fotografii, které jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Rozebírat budeme díla veškerá, i ta, která spatří například pouze učitel a vytvoří je student, pro argumentaci použijeme ale některé definice z autorského zákona, kterými jsem Vás teď zahltila.
Z autorského zákona jsou důležité dvě skutečnosti. Za autora se považuje pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila. Umělá inteligence tedy v kontextu současného českého práva autorem nepochybně není! Český právní řád autorství z pohledu umělé inteligence zatím neřeší. Podle stávajícího právního stavu umělá inteligence autorem není. Odborníci se dohadují, čím tedy je a čím by v budoucnu být měla. Vůbec nechci tuto debatu zlehčovat a problém zjednodušovat, ale pro účely autorů si myslím, že se zjednodušit dá. Nepovažuje-li náš právní řád umělou inteligenci za autora, pak sám autor ji uvést jako svůj zdroj musí. Umělá inteligence není (a nikdy nebude) fyzickou osobou, která dílo vytvořila. Nepochybně ovšem dílo vytvořila.
Když se zamyslíme nad podstatou umělé inteligence, tak se jedná o program, který provádí na základě naprogramování nějaké úkony. Tyto úkony činí ale výhradně na základě pokynů fyzické osoby. Fyzickou osobou jednoznačně není, ač může mít i jeho podobu. Nechci ani opomíjet to, že na půdě Evropské unie už probíhá normování pravidel pro umělou inteligenci. Je jím nařízení (EU) 2024/1689, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o UI). Nicméně tento akt řeší spíše povinnosti (ale i práva) poskytovatelů umělé inteligence než jejich uživatelů, tzn. nečekejme od něho rozřešení morálního dilematu autora, zdali má či nemá umělou inteligenci uvést jako zdroj svého díla či jiného výtvoru.
Mnoho programů pracujících s umělou inteligencí ve svých obchodních podmínkách uvádí, jak máte s výtvorem, který umělá inteligence vytvoří, naložit – zdali jste či nejste povinni ji jako zdroj uvést. A je to různé, některé uvádí, že to povinnost je, některé uvádí, že není. A taky si vyberte! Nebo čtěte důkladně obchodní podmínky programů, které používáte! (ha-ha-ha)
Trochu teď odbočím od vytváření díla a dotkneme se advokátů. Pokud nějakou právní radu poskytne umělá inteligence, advokát je povinen ji uvést a zajistit i souhlas klienta (viz www.cak.cz). A neplatí to jen pro advokáty, ale i pro jiné obory – klient nesmí být uveden v omyl, že jednal s živým člověkem, ač „jednal“ s umělou inteligencí. Ještě se krátce vrátím k České advokátní komoře, zde je výborná definice umělé inteligence. Ta je definována jako schopnost počítačových programů napodobovat lidské schopnosti.[1]
Jaké lze z výše uvedeného udělat shrnutí? Umělá inteligence je skvělý pomocník člověka, počítačový program, který napodobuje lidské schopnosti. Není ovšem člověk (fyzická osoba), pak nemůže být podle stávajícího právního řádu ani autorem. Autor je tudíž povinen, ač to výslovně (explicitně) z platného právního řádu neplyne, ji uvést jako svůj zdroj. To, co umělá inteligence vytvoří, je sice určeno k volnému užití, ale umělá inteligence to – ať už text, obrázek či cokoli jiného – vytvořila na naši žádost, na náš pokyn a popis. Nikoli sama svévolně. Člověk sám byl hybatelem práce umělé inteligence, programu s lidskou tváří. Poctivý autor ji vždy uvádí, neboť k povinnosti ji uvádět se dá dospět pouhým rozborem autorského zákona. Autoři v režimu autorského zákona tedy bezvýhradně, ostatní zvažte svou úroveň tvůrčích schopností, jestli Vám to je jedno, jak moc důslední jste s uváděním svých zdrojů, které Vám při vytvoření Vaší práce pomohly.
[1]Dostupné z priloha_4_2023_09_-ai_stanovisko.pdf