Poprvé po 7 letech jsem se odhodlal odjet na dovolenou, a tak přináším krátký vhled do příprav a samotného průběhu.
(Stránka neprochází během dovolené na Bali jazíkovou ani tipografickou korektůrou :)

Předcestovní příprava

Protože na Bali budeme (já a kamarádka Žanda) řídit skútry, bylo nutné sehnat mezinárodní řidičák. Naši zkušenost s nejmenovanými úřady popisují následující dialogy:

Nejmenovaný úřad č. 1 – já
Já: Potřebuji mezinárodní řidičák pro Bali.
Úřednice: Kde to je?
Já: U Mexika.
Úřednice: Kolumbie, Litva, …, Mexiko, …
Já: Žertuji – je to Indonésie.
Úřednice: Aha – tak to potřebujete řidičák podle mnichovské úmluvy…

Nejmenovaný úřad č. 2 – Žanda
Žanda: Potřebuji mezinárodní řidičák pro Bali.
Úřednice: Kde to je?
Žanda: V Indonésii…
Úřednice: Tak to potřebujete řidičský průkaz podle vídeňské úmluvy… Ale nic si z toho nedělejte – on Vám stejně nebude platit – úmluva nebyla zatím ratifikovaná. A řidičáky vydané podle mnichovské úmluvy vůbec v Indonésii neplatí.

20.06.2016

Cestovní horečka po x letech opět dokázala, že 3 hodiny spánku zcela postačují. Ve 13:05 jsme nasedli u Grandu do autobusu Student Agency a vydali se na vídeňské letiště. Autobus byl naplněn z jedné třetiny, řidič i stevardka byli sympatičtí a vstřícní. Voda na palubě stálá 12 Kč – prostě luxus ve zbožích i službách. O možnosti sledovat na malém LCD monitoru libovolný film z nabídky ani nemluvě.

V 15:25 jsme dorazili do Vídně – letiště to není nejlevnější, ale pokud máte tukové zásoby jako já nebo znuděný metabolismus jako Žanďa, vyjde snack pro dva na slušných 14 eur. Letadlo Qatar Airways odlétalo v 19:05, a tak jsme měli dost času projít si letiště do aleluja (= opakovaně).

Na palubě Qatar Airways se podávala ve 20:30 SEČ večeře dle výběru ze 3 menu. Vždy to byl hlavní chod (já zvolil kuřecí, brokolici, bramborovou kaši), zákusek, houska a balené máslo s džemem. K tomu se podávala balená voda – zabalená podobně jak se u nás balí Gervais nebo pomazánkové máslo. Po půlnoci jsme dosedli na katarské letiště v DOHA, počkali 90 minut a znova se nalodili (naletadlili) na palubu. V 03:30 SEČ se podávala druhá večeře a v 08:30 SEČ snídaně :) Skvělý pitný režim, víno co hrdlo ráčí, kávy a čaje neomezeně – to vše zdarma. Polštářek/deka/set s kartáčkem, zubní pastou a ponožkami byl k dispozici pro každého cestujícího… Display s pestrou nabídkou filmů a vlastní head-set jako samozřejmost. Luxus nad luxusy. Jen mi k některým anglickým filmům chyběly anglické titulky :)

Nechápavě jsem kroutil hlavou nad vychováním asijských spolucestujících, aniž bych tušil, zda to byli Japonci, Korejci nebo Indonésané. Když kýchali, ruce měli zásadně založené v bok, když vám dupli na nohu, neobtěžovali se cokoli říci, když jste jim s něčím pomohli, neznali kouzelné slovíčko.

V Denpasaru na nás čekalo 350 balijských taxikářů nabízejících zaručeně nejlevnější odvoz, SIM kartu s nejrychlejšími daty a nejpestrobarevnější občerstvení…

22.06.2016

Ranní šnorchlování (poprvé v životě, kdy jsem navíc ocenil výuku splývání z 2. třídy ZŠ) v teplém oceánu mi pomohlo uvědomit si jednu z Einsteinových teorií – jak je ČAS RELATIVNÍ. Ležíte si na hladině a koukáte na podmořský život. Nedá se slovy popsat vše, pod hladinou vidíte: ta pestrobarevnost ryb (tu s pruhy, tu s čtverečky), jejich mnohotvárnost, hrátky (když se honí), schovky (když se schovávají tu pod kamenem, tu kroužící kolem turistova šnorchlu). Tisíce ryb, které máte na dosah v hejnech nebo solitéry jen tak proplouvající mezi korály.

A co vám taky neunikne, to je BORDEL. Nedá se jinými slovy popsat, co všechno jsou jednak turisti schopni vyhodit z lodi, ale také odpadové hospodářství na Bali. Ve zkratce se dá popsat tak, že průměrný Balijec odpadky vyhodí z okna (či za dům) a čeká na přívalový déšť, který je odplaví do moře. Když tedy porovnáme dvě strany jedné mince, rozkoš z podmořského života převládá nad pohoršením z odpadků. Během šnorchlování jsem potkal také miliardy hnědých teček, o kterých jsem si myslel, že to je kal/špína/nerozložený odpad. Dokud si mi jedna z teček nesedla na sklo u masky a nezamávala. Medúzy umí žahat… Setkání s těmi dvoumilimetrovými způsobuje jen brnění těla – podobné tomu, jako když jsme jako děti olizovali oba póly 9V baterie zároveň :)

V očích smrt – na tachometru třicet… Tak nějak vypadalo odpoledne na skútrech po Bali. A ještě mě předjela 12letá holka s babičkou a sestrou (na jedné motorce). A pak ještě borec, co si vezl starou CRT televizi za sebou. Na vědomé úrovni si pořád opakuji: JEZDÍ SE VLEVO! BRZDA JE TA PÁČKA VLEVO! A pak se ještě ujišťuji, že vím, která je LEVÁ ruka :))

Při 50kilometrové rychlosti se začíná vlnit už i silnice, která je mnohdy v lepším stavu než česká D1. A tak je lepší jezdit pomaleji (nejen kvůli lepšímu poznávání Bali).

23.06.2016

Mezi ČR a Bali je 6hodinový posun, takže když ráno vstáváte, na Bali máme už po poledni. Když jsme přiletěli a dorazili do resortu, bylo 21:00 zdejšího času, ale 15:00 SEČ (středoevropského). Měli jsme obrovskou obavu, že když půjdou všichni kolem půlnoci spát, my neusneme. Usnuli jsme v 16:00 SEČ, protože únava z letadla, kde člověk oka nezamhouřil (tu kvůli běsnícímu Australanovi, pro kterého nebylo podávané suché víno dost suché, tu kvůli neukojitelné nymfomance – seděli jsme v řadě hned před toaletou), byla obrovská. (Chvílemi jsem si říkal, že bych mohl jít chlapíkovi pomoct, abychom to měli rychle za sebou :) Nicméně první den plný šnorchlování a skútrování uplynul rychle, jsou tři hodiny nad ránem (21:00 SEČ) a já nemůžu oka zamhouřit (o jeho uzavření alespoň na 8 hodin ani nemluvě), tak sedím na balkóně, poslouchám příliv a ptáky zdejší resortní mini-zoo. Za čtyři hodiny máme vstávat a jít na jednu z nejhezčích pláží šnorchlovat. Mám dojem, že se mi fakt bude chtít :) a nepomůže mi ani balijská káva…

Co se kávy týče, mají tu pár druhů: balijskou a Nescafé (tedy doslova pár). Balijská káva není nic jiného než to, čemu u nás říkáme turecká káva. Nescafé není nic jiného než… určitě ji znáte :)

Už jsem psal, že na Bali zjistíte, jak je čas relativní. Ono je na všechno dost času… Rupla vám trubka, voláte instalatéra, on vám slíbí, že přijde v 09:40 a … fakt přijde v 09:40, ale zřejmě další den nebo za tři dny. Podobně to bylo s půjčením skútru, když majitel prvního resortu, kde jsme bydleli, požádal recepčního, který neměl zrovna nic na práci, aby nám sehnal skútry. Mno, v Česku by další aktivity měly celkem jasné pořadí: odložím svou balijskou kávu, seženu skútry. Recepční se naklonil pro svůj šálek, uchopil ho, opřel se pohodlně o křeslo a pil dál. Majitel svůj požadavek zopakoval, ale nic se nedělo. Indonésky nerozumím, ale podle intonace jsem usoudil, že to nebylo nic sladce hravého. Po nějakých 18 minutách stály skútry na parkovišťátku resortu. Další požadavek zněl SEŽEŇ PŘILBY. Recepční zvedl oči a s klidem si šel sednout ke své kávě. Mno, asi si mezitím dáme ještě kafe – napadlo nás.

Druhý stupeň časové relativity jsem si uvědomil, když jsem po návratu nenašel na mobilu žádný zmeškaný hovor (běžně jich mívám kolem dvaceti). A tak jsem zkoumáním zjistil, že sice mohu volat (mám roaming), ale nemohu hovory přijímat, takže nikdo z klientů se mi nedovolá. A najednou ve vaší hlavě zavane takový ten klid, kdy si říkáte NIC S TÍM NENADĚLÁM, TAK PROČ SE STRESOVAT. Dalajláme řekl:

Existují dva druhy problémů:
1. Ty první neovlivníme, a proto není důvod se jimi jakkoli zatěžovat.
2. Ty druhé ovlivníme, a proto není důvod se jimi jakkoli zatěžovat.

A to vás přiměje se uklidnit a uvědomit si, že skvělí klienti, kterých mám spoustu, na mě nezanevřou (a pošlou e-mail).

Úsměv…

… je levnější než elektřina a přitom dává mnohem více světla. V průvodci po Bali jsem se dočetl, že úsměv je tím, podle čeho poznáte Balijce v davu. Je to mírumiluvný a smíchumilovný národ. Úsměvem se zdraví dříve než vyřknou SELAMAT SIANG, dříve než se ukloní. Když jsme šli na vlastní pěst na výlet (no, ano – tato dovolená není s cestovkou – oproti svým celoživotním zvyklostem, kdy mívám všechny aktivity naplánované na minutu přesně, balijský itinerář obsahuje jen odjezd a příjezd – čas neřešíme), zkoušeli jsme usmívat se, kde to šlo… A ono to funguje. Lidé se usmějí, lehce ukloní, řeknou své naučené HELLO a my jim na to odpovíme SELAMAT SIANG nebo SELAMAT PAGI (podle denní doby).

Když jsme první den skútrovali, podařilo se mi lehce ťuknout zaparkovanou motorkou. Jediným následkem byla šmouha na blatníku. Nicméně když majitelka restaurace zpozorovala kolizi a svou motorku, která se jen zachvěla, běžela přes silnici, práskala rukama a křičela cosi zcela neidentifikovatelného (indonésky neumím a anglicky nadávat zřejmě neuměla), ale podle intonace a frekvence soudím, že to nebylo pozvání do její restaurace. Inu, spletl jsem si levou a pravou páčku na řídítkách skútru. Mimochodem: víte, jak na úzké balijské silničce mezi dvěma rýžovými poli ve stočlenném davu skútristů poznáte neBalijce? Má přilbu.

A vzpomněl jsem si, že ÚSMĚVEM člověk dává najevo, že je dobrý, že je v pohodě… Tak jsem se začal na běsnící ženu usmívat, složil dlaně k sobě a řekl SORRY, I AM SO SORRY. Ona se zarazila, usmála se a říká NO PROBLEM. Nyní bylo docela snadné vybrat si ze dvou sousedících restaurací tu, kterou jsme chtě/nechtě museli navštívit. Říkám si, jak bych dopadl v Česku, kdybych se při nehodě začal na poškozeného usmívat a řekl mu SORRY.

Luxusní jídlo v certifikované restauraci stojí kolem 33–40 tisíc rupií (1 tisíc rupií = 2 Kč). K pití si můžete dát neskutečně chutný džus z čerstvého ananasu, papáji, manga, banánu, …, za cca 10 tisíc rupií a je nesrovnatelný s tím, co kupujeme v ČR v tetrapacku jako 100% džus. Ve warungu (místní restauraci, kterou zpravidla navštěvují domorodci) se prý dá najíst kolem 30 tisíc rupií (cca 60 Kč) i s nápojem (zatím jsme ale na warung nenarazili).

Dne jsme prožili velmi akčně – na celodenním výletě jsme navštívili řadu chrámu, vpadli do jednoho obřadu, ulovili desítky fotografií, rozloučili se s resortem na východě a vydali se do Ubudu, který je centrem vnitrozemí. Aniž bychom měli zamluvené jakékoli ubytování, sympatický penzion jsme našli po 187 sekundách. Zítra bychom rádi na Mt. Batur, výšlap do 1 717 metrů do míst, kde je stále aktivní sopka a kde nám připraví v zemi vajíčka natvrdo :)

24.06.2016

Dnešní noc jsme strávili v Ubudu,  centrálním vnitrozemí Bali. Ubytování jsme našli 3 minuty po příjezdu za velmi komickou cenu ve srovnání s tím, kde jsme byli předchozí 2 noci. Nicméně ubytování se teď věnovat nechci, protože v závěru bude celkové srovnání.

Snídani nám – oproti našemu přesvědčení,  že v tak nízké ceně snídaně ani být nemůže – přinesli až na pokoj. Luxusní palačinka, miska čerstvého ovoce, kávy, kolik jazyk, hrdlo a žaludek ráčí.

Po snídani jsme se rozhodli půjčit si skútr a vyjet 30 km za Ubud na sever. Půjčovné na den vč. spotřeby paliva je 55.000 Rp. (110 Kč). Doprava je tady hodně příšerná, protože skútrů je tady více než obyvatel a aut minimum. Proto si vydobyly určité privilegium a skútristi jsou před řidiči aut v určité výhodě. Nicméně je jich spousta, do klasických dvou pruhů (jednoho pro každý směr) se běžně vejdou 2 auta a 4 skútry (nebo 8 skútrů), jezdí ledabyle a klasická pravidla dopravy neplatí: přednost má  ten, kdo je rychlejší, více troubí, je větší nebo … je bílej. Kdykoli si člověk řídicí provoz (policista, příslušník náboženské policie či provozovatel parkoviště a výjezdu z něj) všiml, že jedeme, zastavil celý provoz, nechal nás projet a pak jej znovu pustil. I když to může vypadat jako výsměch vůči řídicím schopnostem bělochů na Bali, já v tom vidím neskutečnou empatii. Uvědomili si, že oproti evropským zvyklostem jsme nuceni jet vlevo, což je navíc na víceproudém kruhovém objezdu velmi náročné. Když jsme vyjížděli s Ketutem (viz můj fb profil) z parkoviště kávové plantáže, vyjel na krajnici, zvedl ruku, dav skútristů zbystřil a výrazně zpomalil, aby začátečníci mohli přejet do svého pruhu. Opět musím srovnáním dospět k tomu, že tohle v ČR nehrozí.

Z doslechu: Na Bali platí, že buď můžete zaplatit za řidičák 110.000 Rp. nebo 120.000 Rp. V druhém případě získáte i vyplněný zkušební test. Není tak divu, že skútr řídí každé dítě, které dosáhne na řídítka.

Cestou za prvním chrámem jsme se zastavili v menší vesničce, kde bylo tržiště. Proběhl tam zajímavý dialog:

Žaneta: „Kolik stojí ty plavky?“
Prodavačka: „100.000 Rp.“
Žaneta: „10.000 Rp.“
Prodavačka: „90.000 Rp.“
Žaneta: „20.000 Rp.“
Prodavačka: „Ok – 20.000 Rp.“

Myslím, že Žanetu budu za sebe posílat na finanční úřad.

Minuli jsme odbočku k chrámu a když jsme se otáčeli, potkali jsme domorodce, který nás navigoval na parkoviště. Tušili jsme, že něco za to bude chtít, ale výsledek nás překvapil. Nabídl nám, že nás vezme k chrámům (cíli mnoha turistů), ale také k vodopádům (kam běžný turista nezavítá), ukáže nám místa, o kterých málokdo ví a to vše za 100.000 Rp. (200 Kč). Řekli jsme si TAKOVÝCH JSME UŽ VIDĚLI, tak jsme ukecali 50.000 Rp. za průvodcovské služby nebo 80.000 Rp., pokud se nám to bude opravdu líbit. Nakonec dostal 120.000 Rp. Průvodce-domorodec má neskutečné výhody: věnoval se jen nám dvěma, vedl nás rýžovými poli, džunglí, stezkami, kde jsme viděli kávovníky, ananasovníky (za tu spoustu neologizmů se nebudu omlouvat J), vzal nás na kávové a kakaové plantáže, potkali jsme cibetku, která pojídá kávové body, aby je mohla po fermentaci vypudit ze svého těla a ty posloužily k výrobě velmi drahé kávy. Byl to NEVŠEDNÍ zážitek nejen s velkým počátečním písmenem.

Cestou po rýžových polích se pod Žandou utrhl útes. Následující dialog ukazuje středoevropský a balijský přístup k životu po tom, co sletěla ze 3 metrů a přitom se otočila vertikálně o 360 stupňů:
Průvodce: „Jste v pořádku?“
Žanda: „Kde mám mobil?“

Po návratu na penzion jsme si zašli na masáž – půlhodina masáže zad, rukou, ramen a hlavy stojí 40.000 Rp. (80 Kč), celé tělo vyjde na 70.000 Rp.

Poznání dne: Pokud se proti vám řítí balijský náklaďák, jedete s velkou pravděpodobností (hraničící s jistotou) ve špatném pruhu (v protisměru).

25.–26.06.2016

Po dvou hodinách spánku jsme ve 02:00 (Bali time) vstali a vydali se vstříc výšlapu na Mt. Batur do výšky 1 717 metrů. Tentýž den se vydalo na túru dalších 198 osob, což bylo o 300 osob méně než o den dříve. Batur je aktivní vulkanický komplex, na který se vydávají denně stovky lidí, aby viděly východ slunce na Bali. Jde se s baterkami a terén to opravdu není snadný – od kluzkých kulatých kamenů, přes skalnaté cesty, po klouzající černý písek. Je to roztomilé 2hodinové kardio :)

Cestou dolů jsme se zastavili u sopky, abychom si mohli na záda nechat vlézt všežravé opice a opičáky. Zážitek k nezaplacení – teď už do Monkey Forest nemusíme (fotky na fb profilu).

Zbytek dne jsme strávili masážemi a cestou do nedalekých chrámů, nalezením hodně špatného warungu a přípravou na ranní odjezd do poslední destinace na jihu Bali. Po příjezdu jsme s nadšením zjistili, že z celého pobytu máme nejhezčí ubytování a spoustu možností ke zdokonalování kulinářských dovedností i jazykových znalostí v open-air shared kuchyni (ve sdílené kuchyni pod širým nebem, kde si pokrmy připravují Angličané, Peruánci a Češi – to byla směs hostů v prvním dni).

Další den jsme skútrovali po okolí, odhalovali nejhezčí pláže jihu Bali, stávali se otrlejšími v provozu a na triku máme už 3 Balijce. Více se nám jich předjet nepodařilo.

Angličtina

Balijci ovládají zpravidla 3 jazyky – indonéština a balinézština je pro ně přirozená – angličtinu se učí obvykle od základní školy. Balijci, které jsme potkali my, mluvili anglicky ve většině případů velmi špatně. Díky nim si člověk uvědomí, jak báječné umí mluvit anglicky J neb v mnoha případech vyslovují slova tak, jak se píší, takže máte o zábavu postaráno, protože u každého uvažujete, co chtěl domorodý básník říci. Na příklad fife chour není nic jiného než pět hodin. Potkat člověka s velmi dobrou znalostí angličtiny je nejlepším možným tréninkem: uvědomíte si, že znáte i slova, o kterých jste dříve nevěděli, že je znáte – pokud slovo neznáte, umíte myšlenku sdělit popisně.

Hygiena

Jednou větou: Co to je? Když jsme si poprvé dali jídlo u pojízdného vozíku (cosi jako skříň přivařená ke skútru, v níž Balijec převáží jídlo, které pak prodává na ulici), olizovali jsme se až za ušima. Luxusní sladkou polévku s neidentifikovatelnými přísadami jsme doplnili a smažený obalovaný banán a rozhodli se k odchodu. Řidičova touha umýt naše misky byla ale rychlejší než naše snaha odejít – sebral nám misky od polívky, ponořil je do kýblu, v němž vymáchal i předchozí talíře, a do mokrého („umytého“) nalil polívku dalšímu hostovi…

V dalších warunzích (kamenných či pojízdných) jsme už dokázali identifikovat, který talíř byl opravdu umyt a který byl jen ponořen do vody. Špína zasychá v tropech velmi rychle a nadšení z jídla je tatam. Objevili jsme dokonce brčko, které před námi kdosi již použil.

27.–28.06.2016

Moře láká kromě čvachtání a šnorchlování také k surfingu. Žaneta si zaplatila výuku a opravdu válela. Já si zaplatit na pláži kokosový ořech s medem a limetkou a taky jsem se válel :) Něco málo z fotografií naleznete na mém profilu.

Ceny

Přepočet rupií na koruny je snadný – odmyslete si tři nuly a vynásobte dvěma (5.000 Rp. = 10 Kč).

Na Bali je mnoho věcí výrazně levnějších než v ČR – hodně však záleží, kde věc kupujete. Balená voda stojí od 2.500 Rp. (5 Kč – klasický obchod) po 30.000 Rp. (60 Kč – čerpací stanice). Bakso (tradiční balijská polévka s masovými knedlíčky a nudlemi, která se nejčastěji prodává z pojízdného warungu) stojí obvykle 5.000 Rp. Balijci se ale nebojí říct si cizinci o 25.000 Rp. Poprvé jsme si naběhli – podruhé jsme už cenu znali. Hodinová masáž celého těla stojí 70.000 Rp. Pohlednice a známky jsou ale dražší – 5.000 Rp. a 10.000 Rp. Nicméně poštovné z Bali do ČR je levnější než poštovné v rámci ČR. O cenách jídel jsem psal už výše. Co nás překvapilo nemile, byla nabídka warungu s BALINESE FOOD, které záměrně vyhledáváme. V menu měli totiž jen položky typu: BURGER, BOLOGNESE SPAGHETTI, FISH AND CHIPS apod.

29.–30.06.2016

Když máte zajištěné auto s řidičem na celý den, nejenže se podělíte o náklady a výlet pak vyjde na 150.000 Rp. na osobu (cca 300 Kč), ale vnímáte krásy přírody a převahu skútristů o to intenzivněji. Věřím, že ani král zvířat nepůjde proti náletu sarančat. Skútry prostě k Bali neodmyslitelně patří a auta z nich mají zdravý respekt a dávají jim přednost i v situacích, kdy by nemusely. Na Bali není omezená rychlost, přesto nikdo nebourá.

Kdykoli jsme zastavili u restaurace, mohli jsme vždy před ní vidět hlouček balijských řidičů, kteří přivezli své klienty. Ono platí jakési pravidlo, že řidič nejde do restaurace s klientem – zůstává před ní se „sobě rovnými“. Nejvyšší poctou pro balijského řidiče – jak jsem se dočetl – je když ho vezmou jeho klienti s sebou na oběd. A tak jsem trval na tom, že půjde s námi ke stolu dovnitř restaurace. Zprvu se vymlouval, jak je najezený a plný a už nesní ani kousíček ničeho, ale my věděli, že od rána nejedl. Trval jsme na jeho přítomnosti u našeho stolu a … svět se zbláznil. Stalo se, co jsem četl v zápiscích cestovatele. Najednou se jeho přístup změnil: byl méně formální, vzal nás na místo, kam turisty běžně nebrává, místo komerčních placených lokalit, zvolil neplacené a o to zajímavější. Změnila se i témata při konverzaci: najednou se zajímal o naše životy a my o ten jeho. Byl nadšený, že mohl s námi jíst. Co ale stálo za to (minimálně pro něj), když ho ostatní řidiči sedící venku poplácali po ramenou, když jsme restauraci opouštěli. Paulus má o doporučení postaráno, protože ho určitě s nadšením využijí i mí přátelé, kteří na Bali letí v říjnu. Níže tak najdete kontakty jak na řidiče Pauluse, tak na průvodce Ketuta, který nás vzal do turisticky neposkvrněných míst v okolí Ubudu:

  • Paulus: +62 81 353 205 453 (umí česky akorát pejorativa :)
  • jeho syn: +62 81 236 300 436 (umí česky i jiná slova)
  • Ketut: +62 87 761 006 327 pro WhatsApp a +62 81 999 131 816 pro volání (mluví anglicky – bydlí v lokalitě Ubudu)

V obou případech se směle odkažte na Radima Johna z Brna. Btw: Paulus umí dost frází česky (česká pejorativa nemá ode mě). Vezme vás klimatizovaným taxíkem na celodenní výlet za relativně srandovní peníze (celé auto, tj. 5 lidí, nás stálo 1.000 Kč za den: celodenní průvodce + palivo)

Další dva dny jsme strávili koštováním místních specialit. Nelze říci, že je zdejší kuchyně lepší nebo horší než ta, na kterou jsme zvyklí z ČR – je prostě jiná. Ani rýže tady není lepší než ta česká. Ale když ji smočíte v balijské kuřecí polévce (bakso), to koření pronikne do každého chuťového pohárku a o gurmetí orgasmus je postaráno.

Poslední dny a návrat

Poslední dny jsme trávili navštěvováním pláží, které jsme si vytipovali už v Česku. Např. pláž Nyang-Nyang je před turisty skryta malinkou ceduličkou, které bychom si nevšimli, kdybychom neměli tucet přesných indicií, jak pláž najít. Sice musíte zdolat cca 60 výškových metrů nepříjemným terénem, ale stojí to za to. Nezkažená, neposkvrněná, panenská pláž s velmi nesmělými opicemi, které nekradou (na rozdíl od těch na Mt. Batur nebo u některých chrámů). Čistá voda, čistý písek, špinavá pláž (ale jen místy přehlcena odpadky, které příliv vyhodil).

Během celého pobytu, ale také po návratu jsem nacházel významné rozdíly mezi Balijci a Evropany:

Kvalita služeb Na Bali dostanete za své peníze to, co jste si objednali/koupili plus něco málo navíc (např. dezert, kus masa/tofu, službu navíc: naskládání nákupu do tašky). V Evropě se setkáte s tím, že dostanete za své peníze obvykle méně (viz další ošizená ledová káva v McDonalds na vídeňském letišti).

Úcta k lidem Už jsem to zmínil několikrát… Přístup Balijců k sobě samým, ke svým spoluobčanům, ale také k cizincům je plný úcty, snahy pomoci, zdvořilosti a úsměvů. Balijci se neustále usmívají. Kamkoli přijdete, složí ruce k sobě, pozdraví, ukloní se… Jsou vstřícní a plni nadšení ze života. Nemohu zapomenout na přítele Ketuta, našeho průvodce z Ubudu, který nezištně jel 3 hodiny na skútru přes půlku Bali jen proto, aby mi dovezl můj oblíbený ručník, který jsem si v penzionu zapomněl.

Čas… na vše mají čas. Neženou se, svůj život žijí – ne jen prožívají. Neřeší své otevírací hodiny – pokud přijdou v 11 h, když  měli napsáno 10 h, nevnímají to jako velký problém. A turisté se buď přizpůsobí, nebo budou velmi zklamaní.

Náboženství Balijci mají „povinnost“ se každý den modlit, a tak je obvyklé, že každá domácnost má svůj „chrám“ – místo, kde se její obyvatelé modlí. Dennodenně dávají svým bohům obětiny – umisťují malé košíčky (cca 10 cm2) s květinami, ovocem, ozdobami před své domovy, vstupní bránu, prodejny, na chodníky, do svých taxíků, dokonce do středu křižovatky… A turisté to respektují, obětiny obcházejí a nedovolí si do nich šlápnout.

Teplota Bali leží kousek od rovníkem a má stálou teplotu 31 stupňů celoročně. Nelze se tak divit, že když jsme se vrátili do Brna, byla nám při 26 stupních docela zima. Dokonce jsem se v noci probudil zimou, a to jsem měl v ložnici 24 stupňů.

První dojmy z Brna po příjezdu: Smutné obličeje. Nulová zdvořilost („Krásné ráno! :) Prosím jednu jízdenku za 20 Kč.“ „Tady je!“). Zima :) A ten všudypřítomný spěch, který nejlépe vykresluje osobní zkušenost z návštěvy pošty. Vjel jsem na parkoviště České pošty do zákazu vjezdu. Než jsem stačil vyřadit a odepnout bezpečnostní pás, už ke mně běžel takový kulihrášek v mundúru městské policie s botičkou. „Narozky nemám,“ napadlo mě, tak třeba je to předčasný dárek k svátku. Vypnul jsem motor a pozoroval, jak strážník nasazuje na mé přední kolo botičku. Odepnul jsem bezpečnostní pás a s balijským klidem šikulku dál pozoroval… Byl velmi zručný – měl to hotovo docela rychle. Otevřu dveře, on mi sdělil, že jsem vjel do zákazu vjezdu, já mu ukázal povolení k vjezdu a on s „nadšením“ botičku sundal. Fakt nemohl počkat, než zaparkuji? :)

Ubytování

Úroveň ubytování se velmi lišila a ceny také (bohužel ne v přímé úměře). První ubytování (Selang resort) patří Čechovi a získali jsme jej na doporučení (nyní chápu, že doporučení mělo pomoci majiteli prázdného penzionu – ne nám jako jeho jediným zákazníkům – scénář: win-lose). Velmi nízké úrovni neodpovídala velmi vysoká cena a účtování všeho možného (docela se divím, že jsme neplatili daň z mravenců, se kterými jsme pokoj sdíleli). Druhý penzion (Jungut Inn) jsme objevili náhodou v uličce, do které jsme jen tak zavítali. Velmi vysoká úroveň ubytování i poskytovaných služeb absolutně neodpovídala velmi nízké ceně – to bylo pro nás velikým překvapením a zrovna sem se hodlám určitě vrátit. Třetí ubytování (Bali Cliff) patří Čechovi a ubytování jsme získali díky mé kamarádce-báječně ženě (zde se jedná o scénář win-win-win, protože vyhráli všichni).

Srovnání ubytování
(jedná se o subjektivní přesto velmi přesné srovnání člověka, který se ubytovává velmi často)

Selang resort
2 noci na vesnici u špinavého moře
NEDOPORUČUJI

Ubud, penzion Jungut Inn
2 noci v naprostém centru města
(žádné moře)
DOPORUČUJI

guesthouse Bali Cliff
6 nocí na vesnici se skvělými plážemi
DOPORUČUJI

Snídaně: 1x suchá palačinka, 4 kolečka banánu, džus ze zmraženého ovoce, 1x káva Snídaně: 1x palačinka s javorovým sirupem, miska čerstvého ovoce, kávy kbelík Snídaně: vlastní
Obědy, večeře: v restauraci spadající pod Selang resort, velmi vysoké ceny Obědy, večeře: v okolních restauracích a warunzích za velmi příznivé ceny Obědy, večeře: v okolních warunzích za velmi nízké ceny
malý pokoj, cca 9 m2
900 Kč/pokoj/noc (100 Kč/m2)
velký čistý pokoj, cca 30 m2
400 Kč/pokoj/noc (13 Kč/m2)
velký čistý pokoj, cca 25 m2
625 Kč/pokoj/noc (25 Kč/m2)
Skútr: 200 Kč/den Skútr: 120 Kč/den Skútr: 125 Kč/den
Pozitiva:
celodenní výlet s výkladem
bazén u penzionu
Pozitiva:
pozitivní přístup, nadšení z práce, snaha vyjít maximálně vstříc, nevídaná ochota, snídaně až na pokoj, veškeré služby na dosah (restaurace, masáže, butiky, …)
Pozitiva:
pozitivní přístup, vstřícnost, čisťoučký pokoj, čistá koupelna s toaletou, soukromí, nedaleké pláže, veškerý servis (půjčení skútrů, kurzy surfingu, zajištění taxi)
Negativa:
předražený pokojšpína, kam se člověk podíváač byl penzion celý prázdný, dostali jsme za vysokou cenu ten nejmenší a nejhorší pokojmajitel si naúčtoval o 200.000 Rp. za transfer víc, než bylo smluveno – odmítl nám je vrátitpři platbě kartou při odjezdu nám recepční neodbornou manipulací zablokoval platební kartu vedenou v mBank – strávili jsme několik hodin řešením problému a provolali několik stovek korun do ČR – Jiří Hruška chybu přiznal, omluvil se, ale pak vše popřel s tím, že se chyba nemusela stát u nějvelmi neproklientské a profinanční myšleníkoupelna, kterou s okolním světem dělil jen přístřešek, toaleta s nulovým soukromím

chybějící prkénko na záchodě, protékající toaleta, kterou jste nemohli zastavit, protože kohoutek byl zrezivělý

nemožnost uzamknout pokoj – ani po opakované reklamaci se nic nedělo (naštěstí se nic neztratilo)

v českém resortu, kde vaří balijský personál z balijských potravin nakoupených za balijské ceny jsou typicky české ceny na úrovni českého hotelu

flekaté povlečení a ručníky

rozbitý ventilátor coby náhražka klimatizace

Negativa:

absence moře

Negativa:

absence mapy – penzion jsme hledali dlouho a Google Maps selhaly na plné čáře

společná kuchyň nabízí nádobí a příbory snad z 80. let

toaletní papír není v ceně ubytování

 

www.facebook.com/SelangResort

www.facebook.com/jungutinn1

www.facebook.com/surfhouse.balicliff

Pokoj: 20 %
Čistota: 10 %
Servis ze strany Balijců: 90 %
Komunikace a přístup: 20 %
Lokalita: 30 %
Pokoj: 100 %
Čistota: 100 %
Servis ze strany Balijců: 100 %
Komunikace a přístup: 96 %
Lokalita: 80 %
Pokoj: 100 %
Čistota: 100 %
Servis ze strany Balijců: 95 %
Komunikace a přístup: 90 %
Lokalita: 80 %

Je to hodně o tom, co od dovolené očekáváte… Chcete-li poznávat Bali, být v centru dění a poznávat kulturu, pak je Ubud tou správnou volbou. Chcete-li být u moře, pak v Bali Cliff budete nadšeni.

Fotografie jsou k dispozici na mém FB profilu.