Spousty lidí – podle posledních záznamů Českého statistického úřadu to je 6 758 885 – touží ve svém životě po nějaké změně, ale ani ne desetina pro tu změnu něco udělá. V červnovém čísle Nevšedníku na straně 4 jsem Vás vyzval, abyste si vyplnili do tabulky svá přání, touhy a sny… Je čas si tabulku vzít do ruky.

Chcete zhubnout?
CO JSTE PRO TO DNES UDĚLALI?
Zdlábli jste sacharidy narvanou tyčinku nebo víno/pivo na ex?

Chcete se naučit cizí jazyk?
CO JSTE PRO TO DNES UDĚLALI?
Už 327x jste minuli knihkupectví s učebnicí pro samouky?

Chcete si našetřit na vysněnou dovolenou?
CO JSTE PRO TO DNES UDĚLALI?
Zase jste koupili lapač prachu nebo jiný nesmysl?

Chcete lepší práci?
CO JSTE PRO TO DNES UDĚLALI?
Znova jste na chodbě poslali svého šéfa do…, místo abyste se porozhlédli po jiné práci?

Hledáte lásku?
CO JSTE PRO TO DNES UDĚLALI?
A přesto jste tu sympaťandu odnaproti ještě nikam nepozvali?

Zvládli byste udělat 397 kliků za den? A co se naučit 997 nových slovíček? Ne včera – ne zítra – ale DNES je nezbytně důležité udělat první krok, protože CÍL, po kterém toužíme, není ničím jiným než množinou KROKŮ k němu vedoucím. Dnes a denně – tedy týdnotýdně – slýchávám od kamarádů, přátel, klientů, …, jak by chtěli toto a tamto a taky vono a jednou i to – ano, přesně to. A když se jich zeptám, co pro to udělali, řeknou, že dnes mají spoustu práce… minulý týden měli taky spoustu práce… před měsícem měli Vánoce… a že se k tomu určitě dostanou v příštím týdnu nebo nejpozději v tom přespříštím – hned po tom, co nakoupí na další Vánoce. Když se jich po měsíci zeptám, kolikátou lekci kurzu psaní všemi deseti nebo kurzu angličtiny mají za sebou, spolehlivě najdou důvod, pro který se k tomu nemohli dostat. Divné.

Zbyněk Mlčoch ve svém fejetonu[1] říká:

Představte si, že Vám každé ráno dá banka na účet 86.400 Kč. Musíte jen dodržet dvě podmínky. První je, že co jste přes den neutratili, na konci dne z účtu zmizí. Nemůžete lhát, nemůžete tu částku převést na jiný účet, můžete ji pouze utratit, ale každé ráno, když se vzbudíte, máte otevřený nový účet s dalšími 86.400 Kč na nový den.

Druhá podmínka je, že banka může tuto „hru“ přerušit bez varování; v kteroukoli chvíli Vám může říct, že je konec, že účet se ruší a jiný už nebude. Co uděláte? Podle mě minete každou korunu pro své potěšení a na dárky pro lidi, které máte rádi. Použijete každou korunu vlastně na to, abyste vnesli štěstí do svého života a do života těch, kteří Vás obklopují.

Tato zázračná banka skutečně existuje a má ji každý z nás: je to čas. Každé ráno, když se vzbudíme, dostáváme darem dalších 86 400 sekund života na ten den. A když večer usneme, do druhého dne se nic nepřevede. Co jsme v ten den nezažili a neudělali, je ztraceno. Každé ráno začíná tento zázrak znovu.

Platí však i druhá podmínka: život se může kdykoliv zastavit…

Tak tedy co uděláme s našimi každodenními osmdesáti šesti tisíci čtyřmi sty sekundami? Záleží jen na nás…

V srpnu 2016 jsem odjel jako turistický panic do Alp zakusit kouzlo ferrat[2], o kterých všichni básnili. Ferrata není nic jiného než skála po níž vede ocelové lano, na kterém se lezec jistí (na rozdíl od horolezectví). Do té doby jsem býval hostem pouze 5hvězdičkových hotelů a pot na kůži pocítil pouze v sauně. Při zlézání (výjimečně i slézání) se Vám potí i ta místa, o kterých vůbec netušíte, že mají potní žlázy (tyto žlázy jsou všude kromě nehtového lůžka, červeně rtů a částí genitálií). Nevadilo mi to – užíval jsem si adrenalin při každém kroku, který musím na skále pečlivě naplánovat. Když ho nenaplánuji, rozbiju si čumák o skálu.

Až jsme se ocitli s dalšími pěti lezci a instruktorem v Postalmklamm nedaleko Salzburgu pod skálou, která se honosí nejtěžší zajištěnou cestou označenou na škále A až F písmenem F (jako Fakt-těžké – viz odkaz na video níže). Instruktor skálu zdolal, nahoře provlékl lano a slanil k nám. Zajistil po(s)tupně každého z lezců karabinou pro případ, že by cestu nahoru nezvládl a musel být spuštěn. Nikdo z pěti středně pokročilých lezců nevylezl ani do poloviny. Já to ani nezkoušel. Nebyl důvod – někteří kolegové měli biceps jako já stehno – co bych tam asi tak dělal?

Nicméně ta skála mi utkvěla v paměti a já se do ní zamiloval. Byla to výzva, kterou jsem chtěl zdolat. Dva roky jsem na ni myslel a od června 2018 jsem začal aktivně sportovat, abych se na skálu v srpnu 2018 mohl vydat. Každý den jsem měl buď badminton, squash, běh, posilovnu nebo domácí trénink. Začal jsem jíst zdravě(ji), eliminoval příliš tučné a příliš sladké potraviny a začínal cítit sílu v rukou. První shyb jsem udělal po 15 dnech cvičení… A pak další… a další… Celkem tři…

V srpnu 2018 jsem se pod skálou opravdu objevil – připravený, odhodlaný, beze strachu, ale s velkým respektem k přírodě. Bez dávky bázně není radno k nejtěžší skále Alp přistupovat. Nicméně, počasí nám výstup znemožnilo a dva měsíce příprav byly vyhozenou investicí. V tu chvíli se spousta lidí seznámila s barvitostí a šíří mé slovní zásoby.

Je 24.01.2019 a já píšu tento článek s vědomím, že vyjde v září. Každých patnáct minut se rozezvoní na mobilu budík a já jdu k zemi a dělám kliky do strhání svalů a zjišťuji, že není problém jich udělat 400 za den. Obden chodím do posilovny a zase jím o chlup zdravěji, abych mohl 03.08.2019 – tedy téměř tři roky od prvního seznámení – zdolat skálu, kterou nikdo v roce 2016 nezdolal.

Během 8 let na základní škole jsem nebyl schopen udělat jediný klik, jediný shyb nebo vyšplhat na lano/tyč. Nebyl schopen? Byl jsem LÍNÝ se to naučit. Dnes vím, že stačí několik dní trénovat a kliky/shyby Vám jdou samy. Je to jako s jazykem, s hubnutím, se seznamováním se, …

Pointa? Bude chléb levnější? Mohl bych sedět doma na gauči a pít daikiri, přepadnout kino nebo sbalit ručník, buchtu a jít na koupaliště sbalit nějakou buchtu. Kvůli 3minutovému zdolání nějaké skály, která v Alpách stojí tisíce let a další tisíce let tam stát bude, investuji desítky hodin do příprav. Když ji zvládnu… nic se pro mě ne(z)mění… budu to pořád stejný já… Když ji nezvládnu… tak ani tento článek číst nebudete, protože ho nezveřejním. Když se Vy naučíte cizí jazyk, když zhubnete, když vyměníte práci, když oslovíte ženu/muže svých snů, …, změní se pro Vás celý život. Proč nejsme ochotni investovat několik minut denně do změny, která nás učiní lepšími nebo šťastnějšími?

Radim Martynek

Zajímavosti:

Ferrata obtížnosti F v Postalmklamm (škála je od A do F) bylo v roce 2016 zřejmě tou nejobtížnější na světě, jak potvrzuje alpský vůdce ve videu na stránce https://youtu.be/Po61lFmQ1pY. Od té doby byly ale vystavěny nové úseky, které se pyšní označením G.

Čím déle stojíte pod skálou, tím rychleji Vám ubývají síly. Zdá se to nelogické, že nicneděláním může člověk z minuty na minutu slábnout. Stál jsem s jedním tajemníkem pod ferratou obtížnosti D kousek od Ústí nad Labem. Čím déle jsme pod skálou stáli a přemýšleli, jak ji zdolat (mimochodem – nebyla vyšší než dvoupatrový dům), tím větší jsme měli strach a méně sil. Nakonec jsme ji zvládli.

Co mě nepřestane fascinovat, to je rychlost svalové regenerace. Když uděláte 20 klik, zřejmě padnete vysílením k zemi. Ale za 9 minut máte původní sílu k dalším 20 klikám. Na skále je to stejné: když už nemůžete a ruce jsou zesláblé, připnete odsedku (tedy visíte jen v sedáku – viz obrázek napravo) a necháte ruce regenerovat. Po chvíli máte původní sílu a můžete pokračovat.Klíčová je také volba lektora, trenéra, kouče… ve všech oblastech, do kterých se chcete pustit. Za 6 měsíců příprav s trenérem v 1. fitku jsem se dostal ke 3 shybům. Zdálo se mi to málo, a tak jsem trenéra vyměnil. Během dalších 3 týdnů příprav s trenérem ve 2. fitku jsem zvládl udělat 9 shybů.


[1] Zdroj: www.zbynekmlcoch.cz/informace/zamysleni-fejeton/ruzne/mame-denne-86400-sekund-zalezi-jen-na-nas-jak-je-prozijeme-a-vyuzijeme

[2] Blog: http://radim.martynek.cz/?p=254