Méďu jsem v roce 2018 vezl jako dárek své kamarádce. Prostě takový předčasný dárek k porodu. Ale protože bydleli v malém bytě, požádala mě, abych 170cm medvěda uschoval u sebe. Posadil jsem ho do auta na sedadlo spolujezdce, připoutal ho a vezl domů. Těch úsměvů, záchvatů smíchu a mávání, které se Méďovi dostávalo během naší cesty Brnem, bylo tak moc, že jsem se rozhodl koupit si dalšího a zlepšovat tak náladu lidem napříč ČR.

I policisté měli z něho srandu – jen vždy zkontrolovali, zda je předpisově připoután – a libovolné přestupky přecházeli podrbáním medvěda za ušima a ujištěním, že „příště to už bude dražší“ 😀 Jen jednou jsem potkal aktivního blbce:

„Pane řidiči, máte pro toho medvěda sedačku? Nezdá se, že by měl 160 centimetrů…“ hodnotil major.

„Limit pro dětskou sedačku – když pomineme, že to je plyšový medvěd a ne dítě – je 150 centimetrů, pane majore,“ namítal jsem.

Kdykoli mě zastavili pro rychlost, každého policajta jsem oslovoval pane majore. Mělo to pozitivní dopad na výši pokuty. Často to končívalo jen domluvou.

„Jste nějakej chytrej…“ pokračoval dálniční policista, „ono taky záleží, jak je starý!“

Opravdu řeší, zda plyšový medvěd musí sedět v dětské sedačce?

„Takže Méďa je 170 centimetrů vysoký, 14 let starý, má lehkou nadváhu a alergii na blbce. Ta se dá léčit – slovy jeho veterináře – dvěma způsoby: blbcům se vyvarovat a projevy alergie se nedostaví, nebo se blbcům vystavit a tělo si časem vytvoří protilátky.“

„A jak ho teda léčíte?“

„Dlouhá diskuze,“ došlo mi, ale protože jsem spěchal na svatbu, nechtěl jsem se déle zdržovat.

„Prvním způsobem,“ dodal jsem.

„Aha, tak jo, tak jeďte…“

Po 3 letech, co ho vozím s sebou, jej předám někomu dalšímu. Na pokutách mi ušetřil spoustu tisíc, ale je čas dospět 😀 což je v mých čtyřic… třiceti sedmi letech docela náročné…

Věnuji ho tomu, kdo vymyslí originální dárek barterem. Nejde mi o peníze ani obrovskou hodnotu, ale o kreativitu. Termín přijímání nabídek e-mailem: 15.12.2021.