Určitě si pamatujete soutěž Nikdo není dokonalý s Jiřím Krampolem, v níž testoval znalosti Čechů. Jedna z otázek mně utkvěla v paměti dodnes. Frýdecko-Místečana se moderátor ptal, kdo je to gejša. Občan neváhal ani vteřinu: „Gejša? Tož to jest tež kurva, ale ne zdejša.“ Získal plný počet bodů.
V Karviné se pro změnu ptali občana, co je to popeleční středa. „Popeleční středa? Tož to je každá středa, bo to nam vyvážejú popelnice.“ A opět nebylo co řešit.
Člověk se tomu směje, protože přesně takové odpovědi dělají z televizního pořadu zábavu. Jenže podobnou verzi pořadu jsem nedávno zachytil na jednom instagramovém kanálu, kde se ptají Američanů.
Na základní škole jsem nenáviděl memorování, letopočty a vyplňování slepých map. Dodnes si nejsem jistý, k čemu mi mělo být vědět, kde přesně leží Uruguay nebo jaký tvar má na mapě povodí Labe. Dnes ale oceňuji alespoň to geografické minimum, které mi povinná školní docházka uštědřila, protože některé odpovědi, které dokážou vyplodit mladí Američané, mi hlava nebere.
Otázka: Jaký stát se nachází na sever od Mexika?
Odpověď: Japonsko.
Otázka: Ve kterém státě je Barcelona?
Odpověď: Anglie.
Otázka: Ve kterém státě je Stockholm?
Odpověď: Syndrom.
To už člověk chvíli přemýšlí, jestli odpovídající nepochopil otázku, nebo jestli se právě zrodila nová geografická disciplína.
Otázka: Jaké je hlavní město Austrálie?
Odpověď: Sydney.
Tady už by český učitel zeměpisu jen tiše položil červenou propisku na stůl.
Otázka: Která země darovala Spojeným státům Sochu svobody?
Odpověď: Kanada.
Otázka: Jaká je největší země na světě?
Odpověď: Amerika.
Otázka: Myslíte Spojené státy?
Odpověď: Ano.
Otázka: A Rusko?
Odpověď: To je město.
A pak přicházejí otázky historické.
Otázka: Kdo napsal Deklaraci nezávislosti?
Odpověď: Abraham Lincoln.
Otázka: Kdy žil Abraham Lincoln?
Odpověď: V době druhé světové války.
A člověk si říká: možná by bylo dobré začít znovu u pravěku.
Samozřejmě – než začneme Američany kolektivně posílat zpátky do základní školy, je fér říct jednu důležitou věc. Podobná videa nejsou vědeckým průzkumem znalostí americké populace.
Je to zábava. Tvůrce si může vybírat nejvtipnější odpovědi, natáčet lidi, kteří jsou ochotni odpovídat, a z desítek či stovek respondentů zveřejnit právě ty, u nichž člověk po zhlédnutí začne přemýšlet, jestli se náhodou neposunul kontinent.
Jenže některé rozdíly mezi americkým a evropským vzděláváním skutečně existují. A tady je podle mě mnohem zajímavější otázka: Proč má průměrný evropský školák často větší přehled o světě než jeho americký vrstevník?
Ne proto, že by evropské děti byly chytřejší. A už vůbec ne proto, že by Američané byli hloupí. Jedním z důvodů je jednoduše geografie. Evropa je malá a namačkaná.
Na relativně malém prostoru máme desítky států, jazyků, kultur, náboženství a historických příběhů. Čech se během několika hodin autem dostane do Německa, Polska, Rakouska nebo na Slovensko. Za další chvíli může být v Maďarsku.
Dítě v České republice se tak od útlého věku přirozeně setkává s představou, že za hranicí začíná něco jiného. Jiný jazyk. Jiná měna. Jiná vlajka. Jiné jídlo. Jiné zvyklosti. A často i úplně jiný stát.
Pro Američana může být situace přesně opačná. Spojené státy jsou obrovská země. Člověk může cestovat tisíce kilometrů, aniž by opustil jediný stát. Může celý život žít v jednom jazykovém a kulturním prostředí, a přitom vůbec nemuset řešit, co se děje za hranicí.
A to se pochopitelně promítá i do školy. Americký školák se velmi přirozeně učí americkou geografii, americkou historii a americký politický systém.
Evropský školák se učí nejen svou vlastní zemi, ale také okolní státy – protože bez nich jednoduše nedává evropský prostor příliš smysl.
České dítě se učí, kde je Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Francie, Itálie nebo Velká Británie.
Americké dítě může znát Texas, Kalifornii, Floridu, Ohio nebo New York – a vůbec to není špatně. Jsou to koneckonců obrovské části jeho vlastního státu.
Jenže když se potom někdo zeptá: „Co je severně od Mexika?“
a zazní: „Japonsko.“
nemusí to nutně znamenat, že dotyčný člověk je hlupák.
Možná jen celý život žije v systému, který ho učil především poznávat vlastní obrovskou zemi, zatímco Evropana jeho vlastní malý kontinent neustále nutí dívat se přes hranice.
A je v tom ještě jedna zajímavá věc. My Evropané máme tendenci si myslet, že naše znalosti jsou „normální“. Nejsou.
Jsou do značné míry produktem prostředí, ve kterém jsme vyrostli. České dítě například velmi pravděpodobně ví, že existuje Slovensko. Ví, kde je Německo. Ví, že Polsko je na severu a Rakousko na jihu. Proč? Protože to potřebuje.
Stejně jako Američan pravděpodobně mnohem lépe ví, kde leží Iowa, Alabama, Oregon nebo Arizona.
A kdybychom začali Čechům pokládat otázky z americké geografie, možná bychom se také nestačili divit.
Otázka: Hlavní město USA?
Odpověď: „New York.“
A najednou jsme zase doma. Protože Nikdo není dokonalý.
Ani Američan. Ani Čech. A možná je největší rozdíl v tom, že Evropan se během svého života musí naučit, že svět je velký. Američan se musí naučit, že svět existuje i za jeho zemí.