Šílený zvyk zouvat si během návštěvy boty… Stejně jako po přátelích umyju nádobí, stejně tak dokážu po nich vyluxovat/vytřít. Nemluvě o tom, že některé tvory na kolenou prosím, aby se nezouvali (a vím proč).
Obuv je součástí oděvu. Když se oblékáme, tak si snažíme sladit oděv s obuví a doplňky, abychom se skvěle cítili, dobře vypadali a líbili se těm, kteří ocení náš styl a naši společnost. A teď si představte tu ženu, která si vezme šatičky, k tomu sladí pásek, botičky, kabelku a peněženku v ní… a na návštěvě jí řeknou: „Tady se zuj!“ Ehm – nemilé, nepraktické, nepříjemné.
Připomíná mi to schůzku s jedním starostou před lety. Když mě přijal, potřásli jsme si pravicí, předali vizitky a on říká:
„Koberec…“ a ukázal na něj.
Já: „Hezký…“ podíval jsem se ze zdvořilosti.
„Perský…“ dodal.
Já: „Moc hezký…“
„Boty!“ řekl.
Nechápavě jsem se na něj podíval a on dodal: „Zout!!“
Poprvé a naposled, co mě na úřadě zouvali. Vyhýbám se místům, kde po mně chtějí, abych odkládal boty. A v plískanici? Není přeci problém dát ke dveřím rohož nebo hadr, o kterou lze otřít případné nečistoty.
Takže ne – u nás se hosté nezouvají ani doma, ani v kanceláři :-)
