Pokud pamatujete staré mechanické psací stroje, pak si snadno vzpomenete, že jediné, co v rámci zvýrazňování uměly, bylo podtrhávání a prokládání:
Podtrhávali jsme tak, že jsme válec přesunuli pod první písmeno zvýrazňovaného slova, posunuli jej o půl řádku nahoru a několika spojovníky (krátkou verzí pomlčky) ťukali až pod poslední písmeno. Dnešní mladá generace na mě zírá jako na dinosaura, když na semináři vyprávím, že jsme na konci řádku museli pákou přesunout válec na začátek řádku nového :-) No, a prokládání bylo o něco jednodušší: co písmeno – to mezera.
V dnešních textových editorech (MS Office, Open Office, …) už nepodtrháváme a neprokládáme. Jedinou výjimkou jsou hypertextové odkazy, které nám editor podtrhne a zbarví sám.
Za to můžeme směle používat barvy! Mysleme ale na to, že příjemce může vlastnit pouze monochromatickou tiskárnu, takže pokud bude náš dokument hýřit barvami duhy, druhá strana vytiskne text v odstínech šedi a ten nemusí být čitelný. Takže když už barvy, pak barvy kontrastní: modrá, hnědá, červená, bordó, …
Na MěÚ Krnov se trochu rozšoupli… Černý text s růžovým pozadím je příjemně kontrastní, nicméně růžový text na bílém pozadí je při vytištění v odstínech šedi nečitelný. (Možná jde o nějaký druh informace mezi řádky.)
Více se dozvíte na semináři Současná legislativa a její dopad na úpravu dokumentů – etiketa a normy v písemném styku