„Co to máš s obličejem?!“ hlásí mi můj podřízený po několika sklenkách vína na vánočním večírku. Sebevědomě odvětím, že by ho mělo spíš zajímat to, co mám v hlavě a ne to, co mám na hlavě. Tím konverzaci na toto téma ukončím, i když si plně uvědomuji, že po zákroku na svých povadlých víčkách nevypadám asi zrovna svěže. Tentýž kolega o půl roku později chválí můj mladistvý vzhled. Snažím se přejít jeho evidentní narážku, neboť se snažím z dcery prostřednictvím Whatsappu vytáhnout, co nového ve škole. Konverzace vypadá asi takto:
Já: Už jsi doma ze školy
Dcera: 😂
Já: Co bylo ve škole?
Dcera: 🙏🏻
Já: Už se učíš?
Dcera: 😭
Začínám si myslet, že se jí vymazala klávesnice s písmeny. Posílám smajlíka, kterému z nosu uniká pára a chci oponovat kolegovi, ale ten už konverzaci se mnou stejně vzdal, protože můj pohled nesměřuje na něj, ale na můj mobilní telefon.
Pamatuji dobu, kdy jsem ve svém mobilu měla jednoho smajlíka a byla jsem za něj vděčná. Nyní mnohdy koukám na displej mobilu a přemýšlím, co asi tento smajlík má vyjadřovat. Onehdy byli všichni smajlíci usměvaví (koneckonců slovo přeci vzniklo ze slova smile = úsměv), ale dneska? Všechny možné i nemožné druhy jídel a pití, mračící se smajlíci, prasátka, opičky a různá jiná zvířátka. Takže opouštím označení smajlík, protože vůbec nevystihuje pestrou škálu dnešních obrázků, které užíváme pro online konverzaci a smířím se s nečeským označením emoji nebo emotikon. Tato slova už přece jen přesněji označují, že se jedná o obrázek, který vyjadřuje jakoukoli emoci, nejen tu pozitivní.
Emotikony jsou všechny ty smajlíky, které se píšou prostřednictvím dvojtečky, závorek, středníku apod. Emotikony jsou obrázky, které vyjadřují lidské emoce. Emoji zahrnují nejen emotikony, ale vyjadřují také aktivity, zobrazují jídlo, budovy, zvířata, symboly či vlajky.“[1]
Vracím se v myšlenkách zpět k dotěrnému kolegovi a přemýšlím, jestli jsem vůbec za jeho slova uražená. Nebo lépe – jestli mám být uražená… Zaposlouchám se do švitoření jiných kolegů a po chvilce už nevím, že se něco stalo. Byla by situace jiná, kdyby on byl stejný ročník jako má (na slovo strohá) dcera a poslal mi takovou nějakou hlášku v podobě emotikonů? Přece jen: co je psáno, to je dáno. Uspěla bych s tím u soudu? A proč bych vlastně měla jít k soudu?! Pryč s takovým zaměstnancem! „Máš padáka!“ A předpokládám, že bych za takovou výpověď u soudu stanula také.
Co by na to tak řekl český soud? Německý soud se k této otázce už vyjádřil.[2] S výpovědí kvůli urážce nadřízeného v Německu neuspějete, ale zřejmě byste uspěli s žalobou na ochranu osobnosti. V Německu se totiž zaměstnanci bavili na účet nadřízeného prostřednictvím sociální sítě, kde ho označili emoji prasátka a medvědí hlavy (ve skutečnosti to byla opičí hlava). Německý soud řekl, že to na výpověď z pracovního poměru nestačí.
Nejen Německo, ale i Čína už se může pochlubit několika soudními rozhodnutími, kde hrály emoji hlavní roli.[3] V jednom případu psal pronajímatel nájemci, že mu zvyšuje nájem. Nájemce odpověděl usměvavým sluníčkem a pronajímatel to považoval za souhlas. U soudu pronajímatel s tímto souhlasem uspěl. V druhém případu obdržela osoba několik bomb a cítila se být ohrožena. Rovněž uspěla v mimosoudním vyrovnání. Čínský soud ale jedním dechem říká, že výklad emotikonů je značně subjektivní a že neexistuje žádný národní standard na výklad emotikonů. A já si říkám, kéž by nějaký národní standard byl, protože občas ve výkladu tápu a dceru už raději nezmiňuji, ať nedostane dnes škytavku.
A co na emotikony české soudnictví? Naštěstí jsem účastna žádného procesu nebyla, tak čistě teoreticky zadávám slovo emotikon do vyhledávače právního informačního systému. Vykoukne na mne 16 odkazů, z toho 6 Ústavního soudu, Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Jeden ze zajímavých případů z roku 2020 řešil Nejvyšší soud.[4] Zde uživatel sociální sítě šířil nenávistné projevy, které podporují nacismus. Namítal ve své obhajobě, že se jednalo o legraci. Jeden z nižších soudů argumentoval, že kdyby se jednalo o legraci, obsahovala by právě emotikony. Nejvyšší soud tuto záležitost stručně uzavřel, že se o humor nejednalo, a to nejen z důvodu, že tam nebyly emotikony, ale spíše z celkového kontextu. Je vidět, že Nejvyšší soud zatím emotikonům velkou váhu nepřikládá. A nepřikládá ji zřejmě ani náš Ústavní soud. Ten zase řešil stížnost obviněného z trestného činu obecného ohrožení.[5] Ani tady námitku stěžovatele, že netušil, že koná trestný čin, neboť užíval v konverzaci emotikony, soud nijak nekomentoval. Všechna ostatní soudní rozhodnutí neobsahují už nic zásadního.
A jak se tedy mám teď k emotikonům postavit? Jednou mě to přece může potkat? Ze západu, z Německa, k nám míří inspirace v podobě zajímavého rozsudku, z východu, z Číny, už také, takže raději budu v komunikaci obezřetnější a emoji typu prasátka, medvědí hlavy a bomby raději omezím.
Andrea Kovářová, lektorka seminářů s problematikou práva ve veřejné správě
[1] Co jsou emoji a jak je používat – Ecommerce Bridge
[2] Mají emotikony právní význam? Co na to říká judikatura? Epizoda první | Právní prostor (pravniprostor.cz)
[3] Smajlík jako důkaz. Čínské soudy stále častěji rozhodují na základě emotikonů – Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)
[4] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.06.2021 č. j. 3 Tdo 564/2021. In ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, © 2000-2023. [citováno dne 03.06.2023].
[5] Usnesení Ústavního soudu ze dne 28.01.2020 č. j. I.ÚS 2964/19. In ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR, © 2000-2023. [citováno dne 03.06.2023].