Zastavil jsem u pošty, vystoupil z vozu, zamkl jej a všiml si strážníka, jak stojí na chodníku a zírá na mě. Přemýšlel jsem, co je špatně… proč mě pozoruje… proč nic neřekne… „Je vše v pořádku?“ neodolal jsem a zeptal se. Otočil se a poodešel. Když jsem se vrátil po sedmi minutách z pošty, už měl vypsaný bloček a dával mi ho za stěrač. Zapomněl jsem pod čelní sklo dát papírové hodiny vyznačující čas příjezdu – na ulici se totiž smí parkovat nejvýše 60 minut.
Zcela pomíjím, že tím nejdůvěryhodnějším důkazem o tom, kdy jsem přijel, byl samotný strážník. Pomíjím i to, že mě mohl upozornit na mé opomenutí umístit papírové hodiny, když jsem se ho ptal, zda je vše v pořádku. Evidentně jeho cílem nebylo mi pomoci, ale ublížit a zkasírovat pokutu.
„Ty idiote! To myslíš vážně?!“ zaslechl jsem opodál křičícího řidiče, který za stěračem také našel „milostný dopis“. Strážník nelenil a hned běžel za řidičem, aby si ho podal. Nahlásil ho přestupkové komisi za hrubou urážku na cti.
A takhle vznikl tento článek… a také díky šéfce přestupkové komise jednoho ORP, díky které dnes již vím, že oslovení IDIOTE není urážkou, ale IDIOTE VYM*DANÝ už urážkou je :-) V tom je zásadní rozdíl, protože za účinnosti předchozího zákona č. 200/1990 Sb. se jednalo pouze o urážku na cti, ale od 01.07.2017, kdy platí zákon č. 251/2016 Sb., se již musí jednat o hrubou urážku, což v této souvislosti hodně mění.
A tady již slíbený text od paní přestupkářky, která si nepřála být jmenována:
Milý Radime, plním svůj slib a posílám judikáty týkající se přestupků urážky na cti. Pokud budeš mít dostatek času, ale hlavně trpělivosti, abys tu spoustu odborných vět dočetl až do konce, pravděpodobně zjistíš, jak ošemetná věc je právě tento přestupek. Nejen, že není nikde jednoznačně stanoveno, co se rozumí hrubou urážkou (myslím tím jednotlivé výrazy), ale především se jedná o zcela subjektivní hodnocení, které se bude rozcházet nejen u jednotlivců „uražených“, ale i úředníků tuto hrubou nadávku vyhodnocujících a posléze trestajících. Co jeden posoudí jako hloupost, druhý může považovat za opravdu vulgární. Tedy výsledek se bude odvíjet od vyhodnocujícího úředníka a posléze od názoru nadřízeného orgánu, který se bude případně zabývat podaným odvoláním. Tento druh přestupku já osobně považuji za zcela nevyzpytatelný a z mého pohledu zbytečný. V dnešní době, domnívám se, jsou důležitější věci k řešení, než nějaké „blbé nadávky“, které člověk slyší stále kolem sebe, dokonce i např. od vysoce postavených politiků, a to veřejně… Ale zákon je zákon, byť značně nedokonalý.
Když se obecně zamýšlím nad touto prací (přestupková řízení a jejich trestání), tak ji z pohledu agend, které jsem u úřadu za dobu své praxe vykonávala (osobní doklady, evidence obyvatel, matrika, řidičské průkazy) hodnotím jako tu nejméně přínosnou pro všechny slušné občany. Každý člověk může udělat někdy chybu a dopustit se tak i přestupku; kdo tvrdí, že nic takového nikdy neudělal, tak asi lže. Zde se slušný člověk za své jednání stydí a mnohdy zaplatí i pokutu, přičemž já v těchto případech cítím skoro vinu, že jsem ho potrestala. Kdežto ten opravdový šmejd své protiprávní jednání obvykle opakuje, mnohdy se mu nepodaří nic prokázat (protože obviněný má vždy veškerá práva), a když už se to povede, tak pokutu stejně nezaplatí a velmi často si na něm nikdo nic nevezme ani v rámci případné exekuce.
Nejsmutnější případy jsou ty, kdy se řeší vztahy mezi osobami blízkými, a bohužel si musím trvat na tom, že jich přibývá. Na druhou stranu mě rozčiluje, jaké stupidity dokáží lidé oznamovat policii, volat kvůli nim na linku 158, kdy si vůbec neuvědomují, že policisté mohou v té chvíli chybět někde jinde, u závažnějších případů. Pokud policie už na místo přijede, pak jí obvykle nezbývá nic jiného, než všechno sepsat a předat nám, ať si také užijeme. Např. již cca 7 let řeším opakující se oznámení důchodce na souseda, že mu poškozuje plot. Už 3x jsem to řešila a bez důkazů musela zastavit. Aktuálně, právě po 5 letech od posledního oznámení mám plot znovu na stole a světe div se, ta poškozená oka pletiva jsou stále stejná… Oznamovatel je dle sousedů stálý stěžovatel a všem znepříjemňuje život, nikdo s ním nic neudělá a on si rád tu policii občas zavolá. Kdyby měl za každý takový zbytečný výjezd platit, možná by si něco podobného příště odpustil.
Přiznám se, že jsem až tady na této pozici získala dojem absolutní marnosti a na nějakou spravedlnost už nevěřím. K tomu všemu optimismus nepřidá ani náš nadřízený kraj, který alespoň v mém případě v naprosté většině rozhodne o odvolání tak, aby vyhověl odvolateli, protože se bojí případných soudních nákladů. To je ale jejich právo, jen pokaždé čekáme, co najdou.
Ale dost stížností, každá práce má svoje negativa, ale může přinášet i něco pěkného… Za 9 let na této pozici jsem zažila hodně nepříjemných jednání, které nejde jen tak vymazat z paměti, ale také vtipných momentů a hlášek, nad kterými se s kolegyní smějeme dodnes, nicméně tyto zážitky se moc nedají předat druhým, protože se musí zažít. Když nejsi v té situaci a máš to jen z doslechu, ztrácí se kouzlo okamžiku…
Pár příkladů:
- „můj manžel má srab a nechce se léčit“
- „můj syn má cukrovku a léčí se s ní na psychiatrii“
- nadávky Čecha vůči Romovi – „černá mamba“
- Rom k Čechovi „bílá jitrnice“
- případ ženy, která za každou cenu chtěla řešit, že ji soused nazval „hloupá husa“ – dle mého názoru opravdu hloupá husa byla, ale zastavení řízení jsem samozřejmě musela odůvodnit jinak
Vlasta (Romka), která v baru byla zbytečně hlučná a nadávala ostatním hostům, měla být vykázána přivolanou policií. Policie si s ní moc nevěděla rady, ona nechtěla odejít s tím, že nikdo nechce, aby odešla, tak policie nechala hlasovat. Zvedlo se pár rukou, policie Vlastě oznámila, že všichni hlasovali pro její odchod, na což Vlasta hlasitě zareagovala: „Byli jenom tři, ty slepej čuráčku!“ Po nekonečné době řešení, co s ní, byla nakonec eskortována na záchytce, kdy během cesty v autě prohlásila: „Ty jedeš do Hradce hodinu – já to dělám za 30 minut!“ (Moje poznámka: Já taky, Vlasto.) Všechno toto i mnoho dalšího bylo na kamerovém záznamu policie a z toho můžeš soudit, co řeší policie a následně správní orgán. Například když policie nechává hlasovat…
Případ, kdy si paní stěžovala, že její soused z domu naproti chodí na svůj balkón nahý (pracovní název „honič brka“) jsem odkládala, protože co si člověk dělá ve svém soukromí, je jeho věc, a pokud to někoho pohoršuje, ať se tam nedívá…
Další paní si stěžovala, že soused odnaproti ji sleduje dalekohledem. Pán, poměrně letitý důchodce, možná už trpící stařeckou demencí, celou věc vysvětlil tak, že se dívá na místo, kde sídlí „pták jménem čáp“. No, a dokaž, na co se opravdu dívá… Sázím na toho čápa, protože co by na té babě viděl?!
Jiná paní naopak dostala pokutu za to, že v 05:30 dělala doma svíčkovou (chtěla stihnout uvařit včas, protože čekala návštěvu rodiny ze zahraničí) a použila k tomu mixér. Hodný soused zavolal policii a už to jelo… rušení nočního klidu.
Ve většině závažnějších případů (dle mého subjektivního hodnocení) jsem nucena pachatele potrestat, pokud se mi ovšem podaří prokázat mu vinu, ale přesto si myslím, že jsem vcelku hodně benevolentní a raději se snažím využívat naše zákonné možnosti pro preventivní působení. Za svůj postoj jsem však byla i „na koberečku“ u bývalého tajemníka, kam jsem byla pozvána z důvodu stížností od našich strážníků MP, že netrestám přestupky, které se týkají jich osobně a jejich práce. Naše MP je fakt dost neoblíbená a občané to dávají najevo nejen na sociálních sítích, ale nerozpakují se vysvětlit jim to i osobně. Naše MP totiž své síly vynakládá především na kontrolu toho, zda některé auto nestojí jedním nebo dvěma koly na trávě (přestupek neoprávněného záboru veřejného prostranství), snaží se dost fušovat do řemesla státní policie, co se týká dopravních přestupků (toto nezlehčuji, ale domnívám se, že obecní policie je určena přece jenom pro jiné účely, kterým by měla dávat přednost).
Když jsem během jednání u tajemníka, kde jsem byla téměř v pozici obviněné, vznesla dotaz, proč například strážníci více nechodí po městě a např. kontrolují, zda si venčící páníček uklízí hovínko po svém psovi, že chodníky jsou stále znečištěné před kinem a před školkou, tak mi vedoucí strážník odpověděl, že mám to hovno sebrat, že on to tak dělá, když jde kolem. Mimochodem jsem ho osobně viděla, jak kolem toho hovna prošel a nic. To jen na dokreslení vzájemných vztahů, ale také si můžeš udělat představu, proč jsou tak v takové „oblibě“ i u ostatních občanů, a proč je jeden z nich, který má s nimi problémy opakovaně, nazval „vym*danými idioty“. Za toto slovní spojení jsem ho musela potrestat, protože jak víme, „debil, idiot, imbecil a kretén“ jsou lékařské diagnózy a při důkladném rozboru správním orgánem by nemusely projít termínem „hrubá nadávka“, ale ve spojitosti s tím přídavným jménem mi to už přišlo moc. Pán pokutu zaplatil neprodleně, a když jsem se vyčítavě ptala, proč to udělal, když viděl, že si ho strážnice nahrává na kameru, tak prohlásil: „Chtěl jsem jí udělat radost – ona na to tak strašně čekala, že jsem ji nechtěl zklamat.“ No, taky argument, zvláště když ho oznamovali opakovaně a nikdy se jim nepodařilo mě přesvědčit, že spáchal přestupek.
Myslím, Radime, že jsem napsala až dost, že se stejně nedá postihnout celá problematika, a taky těch případů bylo a je tolik, že by vydaly na román, který ale psát rozhodně nechci.
Z judikatury:
- Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 2 As 60/2006-53 řešil situaci, kdy učitelka oslovovala žákyni před celou třídou slovem „primitiv“. Toto počínání nebylo urážkou na cti, jak se píše v závěru: „Žalobkyně poskytnutím tohoto negativního příkladu plnila jednu ze svých úloh, jež jsou jí jako profesorce na střední škole svěřeny. Touto funkcí je výchova a nebylo by namístě, za situace, kdy označení L. H. za osobu primitivní nebylo ani samoúčelné, ani nepřiměřené, a subjektivně z pohledu žalobkyně ani bezdůvodné; trestat ji v rámci přestupkového řízení za to, že použila při výchovném působení na svého žáka označení pejorativní, emociálně zabarvené, když tato emociálnost, ba i určitá hanlivost, byla zcela přiměřená dané situaci a stěžovatelčiným motivacím.“
- Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 4 As 33/2004-67 řešil jiný verbální útok – „Ku*va, ty ču*áku já si budu větrat, kdy budu chtít!“ – který je nutné považovat za hrubě vulgární a urážející a který splňuje všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, a to jak po objektivní stránce, tak z hlediska zavinění stěžovatelky.
Líbí se Vám článek? Kupte autorovi kafe :-)