Jak jsem přestal být „mrtvým broukem“ a začal zachraňovat životy. Vždycky jsem si myslel, že první pomoc je něco jako jaderná fyzika. V televizi to vypadá hrozně dramaticky – zpomalené záběry, pot na čele a lidi, co křičí: „Ztrácíme ho!“
Moje strategie pro případ nehody byla jasná: omdlít dřív než ten postižený, nebo se tvářit, že zrovna intenzivně studuji jízdní řád na opačné straně ulice.
Pak jsem ale potkal Honzu Slezáka. Chlapík je profesionální záchranář, instruktor potápění a vodní záchranářské služby. Čekal jsem přísného generála v bílém plášti, ale místo toho přišel někdo, kdo mi s ledovým klidem i s trochou humoru vysvětlil, že KPR není rituální tanec, ale v podstatě jen hodně intenzivní kardio. A od té doby máme v nabídce seminář první pomoci.
Lekce první: „Nezlomte mu žebra… nebo víte co? Zlomte!“ Moje největší obava? Že někomu při masáži srdce křupnu hrudník a on mě pak zažaluje. „Hele,“ řekl mi instruktor s úsměvem člověka, co už viděl všechno od utopenců po zapomenuté potápěče, „mrtvému už víc ublížit nemůžeš. Buď mu ta žebra trochu pocucháš a on se nadechne, nebo bude mít hrudník vcelku, ale bude mu to v rakvi celkem k ničemu.“ Tenhle pragmatismus mě okamžitě uklidnil.
Lekce druhá: Rytmus v krvi (doslova) Vždycky jsem si pletl frekvenci. Je to Prší, prší nebo Stayin‘ Alive? Instruktor ze mě tuhle nejistotu vymlátil (metaforicky). Jako trenér plavání a instruktor DAN má ten rytmus prostě v malíčku. Najednou jsem zjistil, že masírovat srdce není o vědě, ale o tom chytit ten správný „vibe“. Po deseti minutách na resuscitační figuríně jsem měl pocit, že bych mohl resuscitovat i vybitou baterku u auta. První pomoc není o složitých přístrojích, je o vašich rukou a vaší odvaze začít: „Ah, ha, ha, ha, stayin‘ alive, stayin‘ alive…“
Výsledek? Už nejsem ten, co zmateně pobíhá kolem. Z kurzu první pomoci jsem s pocitem, že i když nejsem diplomovaný záchranář, mám za sebou školení od někoho, kdo jím je. Ta medicínská garance není jen nápis na papíře – je to ten pocit, že vám to vysvětlil někdo, kdo ví, jak chutná adrenalin v terénu, a ne jen kafe v učebně. Teď už se nebojím. Kdyby se něco stalo, vím, kam sáhnout, jak zatlačit a jak u toho nepanikařit. A i když doufám, že nikoho masírovat nebudu muset, vím jedno: Pokud mě někdy uvidíte s vyhrnutými rukávy, jak se na vás řítím, buďte v klidu. Už vím, co mám dělat!
A nyní několik souvětí Honzy Slezáka, lektora seminářů první pomoci:
Proč se učit první pomoc právě ode mě? KPR není žádná věda, jen dovednost, kterou by měl mít každý. Představte si situaci: jste u vody, v parku nebo v kanceláři a někdo vedle vás náhle zkolabuje. Vteřiny se vlečou jako hodiny, adrenalin stoupá a v hlavě máte jedinou otázku: „Vím přesně, co mám dělat? Většina lidí si pod pojmem „první pomoc“ představí stres, strach z toho, že něco pokazí, a pocit bezmoci. Chápu to. Ale co kdybych vám řekl, že KPR není o žádných nadpřirozených schopnostech, ale o pár jednoduchých krocích, které se může naučit úplně každý“? Teorie z příruček je jedna věc, ale skutečná záchrana života vyžaduje víc než jen naučené postupy. Vyžaduje klid, rozhodnost a praxi. Jako profesionální záchranář vám nenabízím jen suché školení – nabízím vám vhled člověka, který tyto situace zažil v reálu.
Profesionální záchranář: Praxe, která se nedá vyčíst z knih. Jako diplomovaný záchranář jsem strávil tisíce hodin v terénu. Viděl jsem realitu kritických stavů a vím, co v krizových momentech skutečně funguje. Při mých kurzech KPR (kardiopulmonální resuscitace) vás nebudu učit jen to, kam položit ruce. Naučím vás, jak zvládnout vlastní stres, jak efektivně komunikovat s operátorem tísňové linky a jak si udržet chladnou hlavu, i když jde o všechno. Nechci z vás dělat záchranáře na plný úvazek. Chci z vás udělat lidi, kteří se nebudou bát zasáhnout, když půjde o život blízkého člověka nebo někoho na ulici. Strach z toho, že někomu ublížíte, je přirozený. Ale jediná chyba, kterou můžete udělat, je nedělat nic.
Instruktor vodní záchrany a potápění: Expert na extrémní situace. Moje odbornost sahá hluboko pod vodní hladinu i na její povrch. Jako instruktor potápění mezinárodních organizací NAUI a DAN, instruktor vodní záchranářské služby a trenér plavání vnímám bezpečnost v širším kontextu. Voda je živel, který neodpouští, a výcvik v tomto prostředí mě naučil maximální preciznosti a preventivnímu myšlení. Tato unikátní kombinace dovedností mi umožňuje předávat znalosti první pomoci s důrazem na situace, které jsou pro běžného laika náročné a o to kritičtější.
Moje filozofie: Každý může být užitečný – „stayin‘ alive“ je to oč tu běží. Mnoho lidí má strach, že při resuscitaci něco udělají špatně. Já jsem tu od toho, abych tento strach rozbil. Díky svým zkušenostem instruktora a trenéra umím vysvětlit i složité postupy jednoduše, názorně a s trpělivostí. Když školím veřejnost, mým cílem není jen to, abyste získali certifikát. Mým cílem je, abyste z kurzu odešli s vědomím: „Pokud se něco stane, já to zvládnu.“ Naučím vás dovednosti, které jsou podložené medicínskými standardy, ale podané lidsky a srozumitelně.
První pomoc není o složitých přístrojích, je o vašich rukou a vaší odvaze začít: „Ah, ha, ha, ha, stayin‘ alive,stayin‘ alive…“Pojďme to odbourat.
Naučím vás, jak resuscitaci zvládnout s klidem, efektivně a hlavně tak, abyste si věřili.