Ve škole jsme se kdysi učili, že lidský čich patří k nejméně používaným smyslům. A skutečně ve srovnání s většinou jiných savců jsou naše čichové výkony maximálně tak na čtyři mínus. Už u našich příbuzných antropoidních opic daleko většího významu nabývá zrak a u člověka tento vývoj zašel asi nejdál. Kdybyste se měli rozhodnout, zda by Vám vadila více ztráta zraku, nebo čichu, volba by byla zcela jasná. Ale třeba takový pes by už tak jasné rozhodnutí jistě neučinil.
V poslední době nás vědci začínají přesvědčovat o tom, že představa o špatném lidském čichu je mylná. Ukázalo se totiž, že zejména na některé molekuly je náš čich extrémně citlivý. Týká se to zejména čichu v souvislosti se sexualitou. Čichová paměť je taky pozoruhodně trvalá. Dávno už zapomeneme na různé zrakové a hmatové dojmy, ale vůně zůstane třeba i řadu let v našich vzpomínkách tajuplně ukrytá a vynoří se třeba náhle a nečekaně.
Jako sexuální signál ovšem neslouží pouze parfémy a kosmetické přípravky. Tou pravou přírodní vůní je totiž přirozený pach lidského těla, přesněji řečeno našeho potu. Nemám teď na mysli zápach vznikající rozkladem potu v důsledku nedostatečné hygieny, ale pach čerstvého potu ulpívajícího na povrchu těla.
V živočišné říši se těmto pachovým substancím říká feromony, které u zvířat spouštějí určité zvláštní chování. Desítky živočišných druhů podléhá feromonovému čichovému vábení a už jenom takový obyčejný motýl prý ucítí samičku až na vzdálenost mnoha set metrů. U člověka s největší pravděpodobností bude také existovat nějaký takový feromon. Každý člověk nám voní trochu jinak, někdo příjemně, jiný nepříjemně. Samozřejmě nemůže být individuální tělesný pach sympatický všem lidem.
Naprostá většina studií, které se zabývají účinkem čichových podnětů, se týká ženské části populace. Zdá se totiž, že ženy jsou k pachům vnímavější a nechávají se čichem více ovlivňovat. Ne nadarmo se doporučuje nevěrným mužům, aby všechny své partnerky pokud možno zásobovali stejnou značkou parfému a předcházeli tím vyčenichání své nevěry. Ženský nos může totiž fungovat jako dobře vycvičený policejní pes.
Muži samozřejmě také na pach své partnerky reagují, jejich čichový analyzátor však nepracuje zdaleka tak citlivě. Zejména přesně vnímají různé fáze menstruačního cyklu své partnerky. Není jistě žádným překvapením, že největší vnímavosti dosahují v období, kdy je žena nejplodnější, při ovulaci.
Sexuální přitažlivost pak jednoznačně ovlivňuje pohlaví očichávaného i čichajícího. Mužské pachy ovlivňují sexuální odpověď ženy – a naopak ženské čichové signály vyvolávají sexuální touhu u mužů.
A ještě jedna chuťovka na závěr. Schopnost ženského čichového analyzátoru může být otupena užíváním hormonální antikoncepce. Ač to říkám nerad, uživatelka si pak může podle čichu vybrat geneticky méně vhodného partnera. Až s ním později bude chtít otěhotnět a antikoncepci vysadí, začne jí najednou méně vonět. Jednoho rána prostě zjistí, že si pro společný život vybrala pěkného smraďocha. To už ale bude pozdě!
MUDr. Radim Uzel, CSc., ze semináře Novinky v lidské sexualitě na přelomu 3. tisíciletí aneb sexuální harašení na pracovišti,
zveřejněno v Nevšedníku