Nemám problém pomáhat těm, kteří to potřebují. Rád přispěju, pokud přispět mohu. Finančně podporuji nejeden domov pro seniory, rozdávám céčka do mateřských škol a klubům seniorů (kvůli tréninku jemné motoriky), přispívám na Ligu proti rakovině, podporoval jsem Unicef, kočičí útulky, …
A proč to píšu?
Protože pomáhám lidem a zvířátkům tam, kde jsou. Neberu si domů všechny seniory v nouzi a všechny kočky z ulice, abych se o ně postaral u sebe doma.
Co tím chci říct?
Nelíbí se mi, že si taháme do České republiky lidi z Ukrajiny, a to včetně těch, kteří to nepotřebují, neb nejsou válkou postižení, a rozdáváme jim dávky, bezplatné bydlení, stravu … ačkoli jako stát nemáme na to, abychom pomohli těm Čechům a Češkám, kteří to opravdu potřebují.
V ulicích Brna jsem potkal Ukrajince ve značkovém oblečení s nejnovějším iPhonem v ruce, kteří si šli pro dávku 5.000 Kč! To jsou ti v nouzi?
Důkaz?
Před lety jsem se seznámil v Brně s Ukrajincem. Pracoval v brněnské Zbrojovce a peníze posílal své rodině na Ukrajinu. Jakmile v roce 2022 začala válka a český stát začal rozdávat dávky, rozhodl se pro dotační turistiku. Odjel na Ukrajinu, pronajal si dva autobusy, přivezl 80 Ukrajinců, ti si vyřídili formality, zkasírovali 5.000 Kč za osobu, každý mu 2.000 Kč odevzdal a zase je odvezl zpátky. Za týden zvládl 2 turnusy. Měsíčně si vydělal 1.200.000 Kč hrubého. Kolik autobusů si pronajímá dnes, to netuším. Proč tedy rovnou neposíláme peníze Ukrajincům na jejich účty, aby sem nemuseli jezdit? Absurdní otázka…
A pak se dočtete, že Česká republika bude pomáhat při obnově Ukrajiny a daňové poplatníky to bude stát 3 biliony korun. Stát má obrovský státní dluh a nemá peníze pro české bezdomovce a vlastní seniory, ale bude pomáhat rádoby uprchlíkům? Třešničkou je snad už jen otázka, kolik přispěli Ukrajinci na záchranu Českého Švýcarska a kolik vyvěsili českých vlajek za to, že jsme jim tak vehementně pomáhali.
Češi vybrali na pomoc Ukrajině přes 4 miliardy. Zamyslete se, kolik z těch peněz opravdu na Ukrajinu dorazilo… A kolik z těch peněz dorazilo opravdu potřebným… Na přelomu tisíciletí jsem pracoval pro jednu neziskovku jako lektor. Když v rámci humanitární sbírky dorazily na centrálu pytle s oblečením a trvanlivými potravinami, jako první se po nich vrhli zaměstnanci neziskovky. Netuším, kolik toho (zdali vůbec něco) zůstalo pro potřebné.
No, a v závěru zmíním nuzné financování sociálních služeb. Přišli jsme se samofinancovatelným projektem, jehož cílem je zvýšit kvalitu poskytovaných služeb, zdůstojnit stáří a prodloužit život. Jednal jsem se všemi možnými i nemožnými náměstky ministrů klíčových ministerstev. Nikdo nechce českým seniorům pomoci, ale pro Ukrajince by se rozdali…
P. S. Příběh z jednoho města – od tajemníka úřadu:
Nebráníme se pomoci, ale těm, co to potřebují, ne těm, co jen využívají štědrosti našeho státu. Máme ve městě ubytovnu pro uprchlíky. Vozili jsme jim obědy ze školy. Za 3 dny řekli, že to jíst nebudou, že jim to nechutná. Tak jim starosta začal vozit obědy z restaurace. Za další 4 dny ohrnovali nosem, že by chtěli něco lepšího. Nechápu… jsou tam ženy a děti. Je tam kuchyň. Proč si tedy neuvaří sami? Teď jim tam někdo hlídá děti a Ukrajinci si odjeli na dovolenou na 10 dnů k moři. Prý jsou zvyklí každý rok jezdit k moři. Ukrajinky se ptaly, kde je dobrá nehtařka. Někdo jim doporučil Vietnamce… Tam prý ony nepůjdou, ony jsou zvyklé na kvalitu. Vůbec se nechovají jako někdo, kdo utíká před válkou a je vděčný za jakoukoliv pomoc. Chtějí vše nejlepší, že jsou na to zvyklé… OK, není problém, ale ať si to zaplatí a hlavně si na to vydělají. Nabízeli jsme jim práci v místní šicí dílně. Odmítly, že za 120 Kč/h pracovat rozhodně nebudou. Pravda… za to pracují ti, z jejichž daní si oni diktují ten svůj standard.