Zatímco dámské formální oblečení svou variabilitou umožňuje v nejteplejších letních dnech poměrně příjemné přežití, pánové jsou na tom hůře. Sako na některé příležitosti prostě patří a jeho nošení se mnohdy vyhnout nemůžeme, i když například v kanceláři běžně pracujeme pouze v košili. Jak se tedy alespoň trochu ochladit, když už sako potřebujeme? Košile s krátkým rukávem? Tak tu zcela jistě ne.
Pod sakem nás polovina rukou bez košilové látky tak jako tak nespasí a naopak hrozí, že si zbytečně ničíme podšívku rukávu saka třením o kůži a potem. Krátký rukáv u košile nosíme pouze bez saka, klidně třeba s kravatou jako pracovní oděv. Nejpraktičtějším řešením je přitom formální košile kupovat pouze s rukávem dlouhým, jehož délka se dá vyhrnutím upravit. Nejelegantněji působí jeho zkrácení těsně pod loket – tip jak nemít pomačkanou shrnutou látku je snadný: rozepneme knoflíček na manžetě a tu přeložíme a následně přeložíme ještě jednou. Stačí si pohlídat, aby se látka neshrnula, a výsledkem je příjemný a decentně založený rukáv. Pokud máme rádi doplňky jako pěkné hodinky, krásně takto vyniknou.
Sundávání saka ve společnosti má různé úrovně. Zcela nevhodné je např. při usazení se v hledišti divadla (ostatně sály jsou vždy klimatizovány), přípustné je např. při pracovním obědě či pobytu ve své kanceláři. Zde se vždy dovolíme přítomných žen, které však patrně nic nebudou namítat. Úskalím této úlevy jsou detaily, které se náhle stanou viditelnými – propocené podpaží, zmačkaná nebo dokonce zašpiněná košile špatně zasunutá v kalhotách a další nedostatky. Pokud si nejsme jistí perfektním stavem košile, raději si sako ponecháme, protože tyto věci dokáže úspěšné skrývat. Praktické je rovněž pořídit si vhodný oblek na letní sezónu, který bude přirozeně lehčí a prodyšnější, třeba ve světlejších odstínech šedé.
A fígl závěrem – pokud se Vám v podpaží na světlých či bílých košilích i přes usilovné používání kosmetiky dělají těžko vypratelné nažloutlé skvrny, změňte antiperspirant. Žlutá barva je totiž způsobena reakcí potu a hliníku v některých přípravcích; stačí si tedy přečíst miniaturní písmenka na obalu a zakoupit antiperspirant bez něj.
Karel Střelec, ze semináře Etiketa pro žáky II. stupně ZŠ aneb co s chlebíčkem spadlým na zem (publikováno v Nevšedníku)