Možná jste si všimli, že většina restaurací nabízí jakýsi štrůdl či nějaké ragů místo štrúdlu a ragú. Podobně, i když mnohem méně často, nás lákají nápisy ve výlohách na pedikůru místo pedikúry. Řada lidí si chybu ani neuvědomí. Proč tomu tak je? Zřejmě jsme obětí didaktického zjednodušení, jehož vinou jsme se přece všichni ve škole učili, že ú s čárkou se píše pouze na začátku slova či jeho kořenu (úhoř, pravoúhlý). Jenže skutečnost je jiná. Ů s kroužkem je česká specialita, která kdysi dávno při hláskových změnách vznikla z dvojhlásky uo. Někdy se také uvádí, že kroužek je právě pozůstatek tohoto o ve dvojhlásce.
Ne každé slovo však touto proměnou prošlo. Slova uvedená v úvodu se do češtiny dostala mnohem později, proto ů s kroužkem mít nemohou. S trochou zjednodušení můžeme říci, že ve slovech cizího původu musíme psát ú s čárkou (štrúdl, ragú, pedikúra, mundúr, léčebná kúra). Ovšem pokud si dáme více štrúdlů, objeví se nám zde přece jen ů s kroužkem – tady však jde o přidanou českou koncovku vzoru hrad.
A co další příklady? Před pradávnými hláskovými změnami měla čeština pouze ú s čárkou. To se však uvnitř slov zpravidla změnilo na dvojhlásku ou. V některých nářečích však změna neproběhla a zůstalo zde ú s čárkou (múka místo mouka). Změna samozřejmě neproběhla ani v citoslovcích zvuku: kráva dělá vždy bú (bez ohledu na hláskové změny), takže i v těchto případech jde o původní dlouhé ú. Dávejme si tedy pozor, zda výsostně české ů píšeme pouze tam, kde skutečně má být.