„Venku prší… to bude dneska příšerný den!“
„Pět ráno a já musím vstávat… dnešek nedám…“
„Sněží! Ne – to je herák… :) Není! Fakt sněží… :( To bude smolný den!“
Znáte to! Nebo jste jako já a neznáte… Možná je vídáte ve svém okolí. Lidi, kteří se nechají ovlivnit tím, co se děje za oknem, za dveřmi, za hranicemi naší mysli…
Předběhl Vás někdo ráno ve frontě? Cestou do milované práce jste na silnici potkali neohleduplného řidiče ve voze s protekční espézetkou? Nebo se Váš šéf od rána mračí, jako by mu tchyně oznámila, že přijede v pátek na návštěvu a přitom se nezmínila, kdy hodlá odletět? (Ne, není to překlep: TCHYNĚ se píše s krátkým „y“.)
Tvorové mužští i jejich ženské protějšky – bez ohledu na věk, vyznání, délku nosu či vlasů – se nechávají v mnoha případech ovlivnit mnoha věcmi, které sami nemohou ovlivnit.
Dalajláma kdysi řekl:
Jsou jen dva druhy problémů:
- Ty, které nemůžeme ovlivnit, a proto nemá smysl se jimi zatěžovat.
- Ty, které můžeme ovlivnit, a proto nemá smysl se jimi zatěžovat.
Lidé se často nechávají ovlivnit počasím… Ale proč by počasí mělo mít vliv na naši náladu?? Nálada je stavem mysli – vzniká v hlavě. Nevzniká v bouřkových mracích na nebi, v kapkách deště za oknem, nepadá s vločkami za stěrače řidičů, kteří naštvaně přijdou ráno k vozu, protože sníh je přeci důvodem jejich špatné nálady.
Nálada vzniká v hlavě. To my si po probuzení říkáme, jak se chceme cítit. Proč si každé ráno neříct: To bude dneska skvělý den! Probudil jsem se do nového zítřka – mám šanci pracovat na svém snu, posouvat jej dál – mohu se potkat s lidmi, které mám rád – budu se věnovat oblíbeným aktivitám (ať už mezi ně patří sex, úklid nebo odklízení auta od sněhu).
Uvědomme si, že život je příliš krátký na to, abychom:
- jej trávili hádkami
- promrhali ho nicneděláním
- pili špatné víno
Horatius, římský básník, kdysi řekl: Carpe diem, což lze volně přeložit jako užívej dne. A já ho rád doplním do smysluplnější verze: Carpe diem – carpe night, přátelé! :))