Stěžujte si! Kritizujte! Prostě řekněte, co Vám vadí! Vyjadřujte, co chcete a co nechcete a v souladu s tím jednejte. A víte, jak si vlastně správně stěžovat? Pojďme se podívat na pravidla stěžování si. Jsou důležitá.
Sedněte si, vezměte si papír a tužku a začněte psát, co Vám vlastně vadí. Něco na druhém, na jeho chování? Na situaci? Na instituci? Porušuje se něco?
- Nejprve pozorujte, co se v určité situaci skutečně děje: co vidíte, vnímáte, co druzí (ale i my) říkají nebo dělají a co z toho se Vám buď zamlouvá nebo nezamlouvá. Klíčem je umění toto pozorování vyjádřit bez vnášení vlastních úsudků a hodnocení. Představte si, že sedíte v divadelní lóži ve druhém patře, díváte se dolů a popisujete, co se děje na scéně. Bez emocí, bez negativních vyjádření.
- V dalším kroku vyjádříte, jak se cítíte, když tuto situaci pozorujete, např. cítíte se překvapení, vyděšení, rozčilení, máte radost atd.
- Krátce popište důvod své stížnosti. Proč to vlastně řešíte?
- V tomto kroku řekněte, jaké potřeby se pojí s pocity, které jste u sebe rozpoznali. Tuto informaci můžete spojit i s vyjádřením konkrétní žádosti, prosbou nebo činem, který očekáváte či potřebujete pro naplnění svých potřeb (v dané situaci).
- Důsledky pozitivní a negativní. Důsledky pozitivní obsahují krátké informace, co se stane, pokud bude Vaší stížnosti vyhověno. Především se uvádí, co z toho pozitivního plyne pro danou osobu či instituci. Důsledky negativní obsahují informace, co nastane, pokud se stížnosti nevyhoví.
Příklad: Stěžovala jsem si své nadřízené na její chování, a to osobně. Asi se ptáte: „Cože, to jako jde?“ Ale ano, samozřejmě, jde to. O co šlo. Moje nadřízená, manažerka v oboru vzdělávání, měla takový zlozvyk, který mě připravoval o čas a energii. Při pracovních setkáních s oblibou a vehementně povídala o svých osobních záležitostech. Sice zajímavých, nicméně v dané chvíli jsem potřebovala řešit pracovní záležitosti. Nebylo to vždy, ale na můj vkus často. Trápilo mě to, štvalo, vztekalo a cítila jsem se zneužívaná. Často jsem pak nestíhala svou práci. Ale nejvíce mi vadilo, že jsem z toho poslouchání byla unavená, bez energie. Postupem času mi stačilo nadřízenou jen vidět a začal mě bolet žaludek. Sedla jsem si a napsala vše přesně dle návodu, který máte zmíněný nahoře. To, co jsem si napsala, jsem řádně promyslela, připravila se a jednoho dne jí to v klidu řekla!
- Racionální popis
„Kláro, když máme pracovní schůzku a máme řešit pracovní záležitosti, jako první mluvíte o osobních záležitostech a na probrání těch pracovních zbude jen málo prostoru.“ - Sdělení vlastních pocitů
„Jsem z toho zmatená a pak i unavená. Takhle mi to nevyhovuje.“ - Významné proč
„Pak nestihneme probrat vše, co od Vás potřebuji. Já jsem potom ve skluzu se svojí prací, a to mi přidělává stres.“ - Vyjádření potřeby či návrh řešení z Vaší strany
„Můžeme se domluvit, že při našich schůzkách nejdříve začneme s pracovními tématy? Potřebuji s Vámi probrat postupy při projektu.“ - Důsledky pozitivní a negativní
Důsledky pozitivní (co z toho bude mít osoba, které si stěžuji?)
„Myslím, že to bude rychlé, a pak si můžeme dát kávu a probrat, jak jde život. Ráda si Vás vyslechnu. Zajímá mě, jak bylo na dovolené.“
Důsledky negativní
„Pokud to takto nepůjde, obávám se, že nebudu stíhat v daném termínu dokončit své úkoly. Co Vy na to?
Zdá se Vám to odvážné? Ano, bylo to odvážné. Vždyť jsem se odhodlávala 2 měsíce. Klára byla výborná manažerka a uvědomovala si svoji upovídanost. Nakonec jsme se opravdu dohodly, že to bude tak, jak navrhuji, s tím, že ji prostě mohu upozornit, že potřebuji jiné podmínky v komunikaci. Ale pak chtěla na tu kávu a povídat a povídat. A já si uvědomila, že mě to unavuje i při té kávě a nechci poslouchat její osobní záležitosti. Znáte to, když se introvert sejde s extravertem. Ale to jsem už mlčela a pila raději čaj. Nicméně, kdybych to neudělala, dusila svoji nespokojenost a nevyjádřila to, co mi vadí, pak by se to nadále opakovalo. A já bych vnitřně zuřila. Bolelo by mě břicho čím dál více. A svoji nadřízenou bych vnitřně odsuzovala a náš vztah by se zhoršoval.
Na co si dát pozor při stížnosti?
- Nejednejte pod vlivem emocí. Proč? Jednoduše proto, že při emocích se nám krátkodobě sníží IQ až o 30 bodů. Když si vezmeme, že průměr IQ v naší populaci je 100, pak při odečtení 30 bodů se dostáváme na číslo 70. Od 69 bodů IQ se diagnostikuje slabá mentální retardace. Už to chápete? Prostě naše racionální a logické uvažování je překryto emocemi a my přistupujeme k automatickému chování, které není vždy vhodné.
- Buďte konkrétní, ne obecní. Na konkrétní vyjádření se efektivněji reaguje. Navíc máte velkou šanci, že budete pochopeni a vyslyšeni.
- Nenapadejte osobnost. Stěžujete-li si na chování člověka, pak prostě popište jeho chování a důsledky jeho chování. Nenapadejte jeho osobnost různými nálepkami (jako například: „jste ignorant a neschopný člověk“).Při stížnosti, potažmo v kritice máme být laskaví k osobnosti, ale důslední a přesní v pojmenování problémového chování.
Pokud ale nemáte co říct a řešíte svou emocionální frustraci, nespokojenost v životě, pak se pozorně zadívejte na obrázek a pokud to půjde, zmáčkněte červený knoflík! Třeba to pomůže.
