Správné komplimenty
Tohle jsou podle britských vědátorů ty nejlepší komplimenty, co můžete říct. Zároveň je tu ale riziko, že devalvují. Říká je totiž kdekdo, často se opakují.
- Moc hezky voníš.
- Máš krásný úsměv.
- Máš krásné oči.
- Miluju to, co máš na sobě.
- Máš krásný účes.
- Ty šaty ti moc sluší.
- Tahle barva ti vážně sluší
Tohle raději neříkejte…
Není totiž jasné, co přesně jste mysleli. Aneb zbytečné lichotky, které ani lichotkami nejsou. A jak je ženy také vnímají?
- Vypadáš dobře.
Jak dobře? Jako spokojeně? Tlustě? Zdravě? Co to je, proboha, dobře?
- Jsi hezky namalovaná…
Že jsem zase zrichtovaná jako omalovánky?
- Vypadáš, že jsi zhubla.
Proboha, všiml si, že jsem byla tlustá jako vepřík. Ale co, snad už to docela ujde…
- Tyhle šaty ti pěkně obepínají postavu, je to vážně sexy.
Jsem v tom určitě děsně narvaná, příště kupuju o číslo větší konfekci.
- Páni, celá maminka!
Sakra, to vypadám fakt jako moje matka?
- Jsi tak atraktivní…
Cože? Oblékám se snad jako děvka? Jsem zmalovaná? Proč neřekne přesně, co se mu na mě líbí?
To jste neměli vypustit z pusy…
Ve snaze vyjádřit empatii, ukázat, že soucítíme, plácáme někdy strašné hlouposti…
- Trošičku jsi přibrala, viď? To je dobře. Minule ses mi zdála nějaká nemocná.
- Holka, ty nejsi tak hloupá, jak se zdálo.
- Nevypadáš tak špatně, jak jsem si původně myslel.
- Chudáčku, vypadáš unaveně.
- Poslyš, že ty máš náladu pod psa! Co se stalo?
- Máš výrazné rysy. (takže vystouplé lícní kosti a obrovský nos?)
- Máš moc hezké zuby. (jako kůň, nebo co?)
[1] Publikováno v Nevšedníku 02/2016