O víkendu jsme s manželkou jeli centrem Londýna v narvaném autobuse – od London Bridge k Hyde Parku – a stáli hned za vstupními dveřmi – na úrovni řidiče. Sardinky se – v porovnání s námi – cítí v plechovce jako na dovolené. Když na další zastávce několik lidí vystoupilo, uvolnila se první dvě sedadla. Před námi stojící mladý pár toho využil a vrhnul se na ně. Žena usedla a muž … muž si v tu chvíli všiml mé těhotné manželky a vyhlídnuté místo jí nabídl. Mladá žena vytřeštila oči, jako by chtěla říci „co blbneš?! vždyť jsem ti ho držela!“, ale on ukázal na bříško mé dosedající manželky a řekl „bejby“. Mladá žena zjihla. S úsměvem na rtech a lehkým studem ve tváři řekla „congratulations“.
Když jsme vystoupili, moje žena řekla „Věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být…“ a začala mi vyprávět příběh o dvou andělech, který jednou slyšela a nyní se jí vybavil:
Dva andělé poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina nebyla pohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Namísto toho je ubytovali ve studeném sklepě. Jakmile si andělé ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší anděl mu odpověděl: „Věci nejsou takové, jaké se zdají být.“
Další noc si šli odpočinout do domu velice chudého, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Potom, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá na poli.
Mladší anděl se zeptal staršího anděla, proč to udělal: „První muž měl všechno a ty jsi mu přesto pomohl!“ vyčítal mu. „Druhá rodina měla málo, ale byla ochotná podělit se o všechno, ale ty jsi dovolil, aby jim umřela kráva!“
„Věci nejsou takové, jaké se zdají být,“ odpověděl starší anděl. „Když jsme byli ve sklepě, všiml jsem si, že v té díře ve zdi byl velký zlatý poklad. Když byl majitel tak chamtivý a nechtěl s námi sdílet své štěstí, utěsnil jsem díru tak, aby poklad nenašel. Potom, když jsme další noc spali v posteli farmáře, přišel si anděl smrti pro jeho manželku. Místo ní jsem mu dal krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají být.“
Pozn.: Autobusem a metrem jsme za 3 dny v Londýně jeli nesčetněkrát, ale tohle byl jediný případ, kdy někdo pustil mou manželku sednout, ačkoli v každém voze jsou místa pro těhotné ženy zřetelně označena, ale zpravidla byla obsazena dětmi.