O odpuštění
Klíčem ke štěstí je odpuštění. – Gerald Jampolsky
Chybovati jest lidské, odpouštěti božské. – Alexander Pope
Slabí nedokážou odpustit. Odpuštění je znakem silných. – M. Gándhí
Odpuštění nezmění minulost, ale může změnit budoucnost. – Paul Boese
Opravdové odpuštění je projevem nejvyššího stupně lidského počínání. – Leo Buscaglia
Nejednou jsem se v životě zachoval jako kretén a ublížil svým blízkým nebo známým. I teď – když píšu tento článek – si vzpomínám na řadu pochybení, která měla ale jedno pozitivum: obrovské ponaučení a nezopakování téže chyby.
V roce 2013 jsem v určité životní fázi dospěl k poznání, že živit nenávist vůči několika lidem je energeticky velmi náročné a oslabující. Odpustil jsem jim a rozeslal osm velmi upřímných dopisů – osmi lidem, kterým jsem za svůj život ublížil jako odvetu za to, co udělali oni mně – a požádal je o odpouštění. Druhý den po odeslání těch dopisů zmizel z mých rukou ekzém, který jsem tam měl několik let… S nenávistí zmizela z mého těla i nemoc, se kterou si žádný lékař nevěděl roky rady. Sedm z těch osmi lidí mi odepsalo, že mi už dávno odpustili… Bylo to tak očisťující…
Jen moje vlastní máma, kterou jsem od roku 2006 neviděl – protože mě odepsala jako černou ovci rodiny – na dopis neodpověděla. Psal jsem jí tehdy, že se omlouvám, že jsem nebyl vždy dobrým synem, a že jí odpouštím, že nebyla vždy tou správnou mámou.
Dalších sedm let jí trvalo, než na dopis zareagovala. Celých 14 let jí trvalo odpustit mi. Setkali jsme se v roce 2020 a od té doby si píšeme, chodíme na kafe a zákusky, ale už to není ten vztah matky a syna, jak býval před rokem 2006. Jsme takoví lepší známí, kteří si napíšou, poklábosí o starých časech, pomůžou si, když mohou, …
Těch 14 let nám nikdo nevrátí!
Proto se zvedněte a …
- zavolejte člověku, kterého jste dlouho neviděli,
- navštivte člověka, který vám byl blízký,
- odpusťte člověku, který vám ublížil kvůli nevyzrálosti nebo mladické nerozvážnosti
… protože nikdo vám ten promrhaný čas nevrátí.
P. S. Když jsem se mámy ptal, proč mi nepomohla, když jsem ji potřeboval nejvíce, proč mě vyrazila z domu a proč mě odepsala jako syna, tak jen řekla: „Z mých dětí jsi byl vždy nejšikovnější – nikdy jsi pomoc nepotřeboval. Ale ti ostatní nedokázali zlomek toho, co ty; těm jsem musela pomoct.“ Máma udělala vlastně jen to, co v daný okamžik považovala ze správné.
Psychosomatika, bolest zad a právo
Před 11 měsíci jsem podal žalobu na jednu firmu, která mi dlužila peníze. Šance na výhru byla podle právníka cca 80 %. Po čase se soud rozhodl, že se tím zabývat nechce, a hodil vše na mediátora. Sešli jsme se k mediaci v pěti lidech: žalobce a můj právník – žalovaný a jeho právník – mediátor.
Mediátor nás rozhodil do dvou kanceláří – každého se svým právníkem. Nejprve šel k nám a zeptal se mě, na jakou hodnotu jsem ochoten přistoupit, aby mohlo dojít ke smírnému řešení. Byl jsem ochoten jít ze 190.000 Kč na 150.000 Kč. Mediátor odešel do vedlejší kanceláře a otázka byla zřejmě stejná: „Kolik jste ochotni zaplatit, ač tedy s pohledávkou žalobce vůbec nesouhlasíte?“
Vrátil se během několika minut a říká: „Pojďte se mnou.“ Doprovodil nás do sousední kanceláře, kde seděl žalovaný se svým právním zástupcem: „Právníci ven!“ nařídil a zavřel za nimi dveře. „Pánové,“ začal psát čísla na flipchart, „Vy chcete po žalovaném nejméně 150.000 Kč. Vy jste ochoten dát nejvýše 90.000 Kč. Jste dva inteligentní lidé, takže Vám dávám pět minut, abyste se dohodli. Na viděnou,“ a zabouchl dveře.
„No, to si dělá srandu!“ vyprskl jsem smíchy. „Tak my si platíme právníky, protože nejsme schopni se rok domluvit, a on nám je sebere a dá nám pět minut, abychom se dohodli,“ kroutili jsme hlavami ve stejném rytmu.
Klučina v mých letech. Taky jednatel. Znalec toho, jak těžký má podnikatel život. „Když to zprůměrujeme,“ navrhl jsem, „jeden přidá – druhý sleví,“ dodal. Podali jsme si ruku a po třech minutách byl roční spor vyřešen.
Sedl jsem do auta a vydal se na 3hodinovou cestu do Rtyně v Podkrkonoší. U nasedání a vysedání z auta a při vstávání z postele mě posledních 11 měsíců vždy doprovází silná bolest v bederní oblasti. Dnes nic. „Hm,“ divil jsem se, „uvidím, jak se mi ráno bude vstávat.“ Po 11 měsících problém se zády zcela zmizel. Ten problém jsem měl celou dobu, co byl můj spor u soudu. Je nutno říkat víc?
„Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině, a to z dvou slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma slovy, a to hlavně z vlivu psychických funkcí a pochodů na organizmus. Psychologické faktory somatických onemocnění zkoumala i psychosomatická medicína, která potvrdila vztah mezi tělesným stavem a psychickými i emocionálními složkami. Později byla do tohoto vztahu přidaná i sociální složka. V užším slova smyslu je psychosomatika stále chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem.“ (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Psychosomatika)