Nezáleží, jaké máme vzdělání, kolik nám je, jak jsme chytří nebo protřelí životem, ale záleží na chuti, s jakou k životu, k lidem, k práci přistupujeme. Mně v tom navíc pomáhá ta nikdy neotevřená obálka z Mensy ČR, ale o ní až za chvíli.
Kdo mě zná, tak ví, že mluvím někdy tak rychle, že polykám koncovky, slabiky a někdy i celá souvětí :-) Kvůli tomu jsem před cca 5 lety navštívil psychologa, aby zjistil, zda nemám poškozenou některou část mozku. Součástí vyšetření byl IQ test, který dopadl velmi špatně.
A i když je IQ jen číslo, celý rok jsem se tím trápil… Říkal jsem si, jak je možné, že jsem vytvořil fungující společnost, rozepsal román, vymyslel tolik nových seminářů, založil Školu gentlemanů, vytvořil projekt Dobrý úřad… Přeci není možné, že bych tohle dokázal s tak směšným IQ. Nicméně dál jsem pracoval na nových projektech a nenechal se zviklat nízkou hodnotou.
Po roce trápení jsem se rozhodl navštívit Mensu ČR a nechat si udělat odborný standardizovaný test. A jeho výsledky mě příjemně překvapily! Rozdíl oproti testu u psychologa byl v desítkách bodů! Od té doby mám v ložnici vedle dveří zarámovanou obálku z Mensy s výsledkem testu, abych si každé ráno mohl při pohledu na ni říci:
„Tak co – čím dnes obohatíš svět?“
Přinášet vzdělanost a inspiraci do života – a obohacovat tím lidi – je určitě přínosné. Ale dejme si pozor na jednu věc: Nesnažme se vzdělávat a mentorovat ve vztahu k těm nejbližším. Mohlo by nás to stát vztah.
A čím Vy obohacujete svět a lidi v něm?
Úsměvem? Milým slovem? Pohlazením? Inspirací? Kreativitou? Příkladem?