Small talk (doslova: malá bezvýznamná konverzace) má mnohem větší společenský a pracovní význam, než si mnohdy myslíme. Ale jak se do ní pustit? Mluvme, mluvme, mluvme! Mluvme každý den a s kýmkoli. Řekněme sousedovi, že má u dveří hezkou rohožku. Zeptejme se člověka u výtahu, co to má za krásnou vůni. Pochvalme úřednici její profesní znalosti nebo třeba jen náramek. Učme se mluvit s cizími lidmi v situacích, kdy o nic nejde, a ostatní pak bude hračka.

Představte si, že stojíte se svou tchyní ve frontě na banány nebo čekáte se svým šéfem u výtahu. Oba se na Vás hezky usmívají, jako by po Vás něco chtěli. Už jste je pozdravili, tak co víc? Mlčet jako ryba a oba ignorovat, to není nejlepší. Jakým tématem ale přerušit to hlasité ticho, abychom nevypadali vtíravě, hloupě, podlézavě, ale spíše nenuceně, přátelsky, prostě jako společenští tvorové?

Small talk můžeme použít v konverzaci s lidmi, které známe, ale také s jedinci nám naprosto neznámými – jako odrazový můstek. Small talk nám může při prvním setkání v nemalé míře usnadnit společenský styk, z formální atmosféry můžeme brzy vytvořit atmosféru neformální. Už se Vám stalo, že se dva pánové zapovídali v drogérii u čisticích prostředků a probírali, který je účinný na co?

S jakými tématy tedy můžeme prorazit?

Počasí. Je to trochu otřepané, jistě. Ale co se tím dá pokazit? V rozhovorech o počasí jsou mistry Angličané a nebojme se vzít si z nich příklad.

Konkrétní situace a místo. Rozhlédněme se okolo a okomentujme, co nás zaujalo. Byl to květináč na chodbě úřadu s podivně vyhlížející rostlinou? Zajímavá mozaika na stěně? Fronta na sociálním odboru?

„Jak se dnes máte? Fajn den?“ Projevíme-li zájem o druhého, máme na několik minut vystaráno. Náš protějšek nám pak sám nabídne témata, která můžeme rozvíjet dále.

Denní cestování. Co si pod tím představit? Od vybavení vozů městské hromadné dopravy, přes vkusně i nevkusně posprejované zastávky až po ceny benzinu.

Komplimenty. Patolízalové nebývají oblíbení, ale pokud myslíme slova chvály upřímně, rozhodně potěšíme. Vhodně zvoleným komplimentem, např. o oblečení, je možné zahájit konverzaci příjemným způsobem.

A o čem nemluvit?

Rodina. Náboženství. Sexuální orientace (moje nebo šéfova). Pokud je téma příliš osobní, není vhodné.

Drby o komkoli. Pozor na to. Známe to: před jedním řeknete, že ten druhý je hloupý, a od třetího dostanete, protože je to jeho švagr. Nehledě k tomu, že z negativně laděného rozhovoru nemá dobrý pocit nikdo.

Politika a cokoli s konfliktním potenciálem. „Slávie vyhrála, super!“ „Josef Novák je jediný možný kandidát na prezidenta republiky.“ „Jste taky pro zavedení trestu smrti? Já rozhodně!“ Co dodat? Hádat se není smyslem small talku, tak se do toho radši nepouštějme.

Ať je atmosféra jakákoli, vynechejme během své konverzace lechtivá témata. Nemluvme ani o problémech s partnerem nebo kolegou. Tabu jsou diskuse o výši platu a finančních poměrech. Na druhou stranu ani neutrální náměty jako kvantová fyzika do small talku nepatří. Velká a složitá témata nechme na jiný typ debaty. Mysleme na to, že konverzaci musíme být schopni kdykoliv dvěma větami ukončit.

Vhodně zvolené téma je základem úspěchu, ale není to všechno.

Předně musíme být ochotni takovou konverzaci vést a musí to na nás být vidět. Usmívejme se, buďme zdravě asertivní, mluvme pomalu a dostatečně nahlas. Nebojme se prokázat zájem o našeho partnera v konverzaci a pokládejme přiměřené otázky. Buďme dobrými posluchači a neskákejme do řeči.

Pokud dodržíte všechna, nebo alespoň některá z uvedených pravidel, vězte, že příště Vám těch několik minut u výtahu nebo ve frontě na banány uběhne samo.

Jiří Dohnal, lektor semináře Small talk (publikováno v Nevšedníku)