Maminka mě učívala, že pozdravit je slušnost – odpovědět povinnost. A tak to tak používám celý svůj krátký život a lidé mi to s úsměvem vracejí. Dobrý den patří na ulici, na úřad, do krámku, do telefonu, … Nikdy však nepíšeme dobrý den v e-mailu.
Shodneme-li si, že dobrý den je pozdrav, pak si uvědomíme, že pozdrav patří v elektronické zprávě – jako forma rozloučení – na konec celého sdělení; píšeme:

  • S pozdravem
  • S přáním hezkého dne
  • S úctou

Stále častěji vídávám v e-mailech kombinaci pozdravu a oslovení:

  • Dobrý den, pane Moštěk,

Báječní čtenáři… dejme si tu práci a zdvořile oslovme příjemce e-mailu funkcí, titulem, nebo příjmením:

  • Vážený pane tajemníku,
  • Vážený pane inženýre,
  • Vážený pane Mošťku,

Podobně jako v e-mailech nezdravíme slovy na shledanou, nebudeme používat ani dobrý den. Jeden slavný autor kdysi řekl: „Není nic krásnějšího pro nikoho z nás než zvuk vlastního jména.“

Řada lidí mi na seminářích reaguje slovy: „Mě to nezajímá – já budu oslovovat a zdravit zároveň!“ Ale klidně… etiketa není závazná, nemusíme se podle ní chovat…