Dva roky jsem žil v domově pro seniory. Ne, to není vtip. A dva roky jsem trpěl tím, jak senioři – nositelé životní moudrosti – v domovech trpí. Ale popořadě…
Spousta lidí, když vstupuje do politiky, má ty nejlepší ambice něco dokázat, něco změnit, něco vylepšit. Časem ale rezignují na své vize a zůstávají jen kvůli penězům. Nedávno vznikl bonmot: Všichni jdou do politiky, aby si vydělali – jen Feri kvůli tomu, aby si zaprcal.
Léta jednám s politiky, církvemi, investory, miliardáři, …, o projektu samofinancovatelné sociální služby, která by zdůstojnila stáří a prodloužila život seniorů. Projekt samozřejmě vyžaduje jednorázovou investici, která se však do několika málo let vrátí a samotný provoz již nebude stát ani korunu, resp. pokryjí ho příjmy.
Stát má peníze na rekonstrukci nádraží, které jsou – podle mnohých – jen vyhozenými penězi, město dá peníze na multifunkční halu, která je podle mnohých zbytečná, neb hal je ve městě mnoho. Ale nikdo nedá peníze na to, aby pomohl seniorům.
Po tom, co jsem strávil již zmíněné 2 roky života v domově pro seniory, jezdil po dalších domovech pro seniory napříč ČR a všímal si úrovně poskytovaných služeb a žrádla, kterým by i bezdomovec opovrhl (a to rozhodně není nadsázka), jsem oslovil poslance a starostu, kterého znám léta a kterému jsem projekt před rokem představil. V té době byl z projektu nadšen (měl ambice něco dokázat). Dnes se už ani neobtěžoval s odpovědí. Pod e-mailem zaslaným starostovi najdete seznam lidí, se kterými jsem o tomto výjimečném projektu jednal.
Na obrázku ukázka snídaně, kterou v DpS servírují: dva krajíce chleba a másla jen tolik, že namažete jen jeden.
Z E-MAILU STAROSTOVI/POSLANCI
Vážený pane starosto, báječný Roberte,
dva roky jsem žil v domově pro seniory, abych poznal druhou stranu mince. Té mince, kterou se snažím zhmotnit ve svém samofinancovatelném projektu dómu akčního stáří, jehož cílem je prodloužit život seniorů a zkvalitnit poslední část jejich života. V projektu, který jsem Vám prezentoval.
Přiložená fotografie znázorňuje snídani, na kterou senior dostal dva krajíce chleba a k tomu jen tolik másla, aby mohl namazat jen jeden z nich. A zdaleka nejde o jedinou fotku, kterou jsem za dva roky pořídil. Situace v sociálních službách je tristní. Kauza ostravské Slunečnice nebo zlínské Hvězdy jsou jen špičkou ledovce. Vulgární nadávky seniorům, ignorování a nezájem, když upadnou na zem, sprchování studenou sprchou těch, kteří jsou postiženi demencí a netuší, co zlého personálu udělali, …, to vše jsem zažil. Když jsem to ohlásil, tak to personál při konfrontaci popřel, když jsem to doložil nahrávkou, vedení nikoho nevyhodilo, protože lidí není v sociálních službách nazbyt. A kontrola MPSV… to jsou prachsprostí byrokrati, kteří řeší velikost písma na cedulkách u pokojů, ale neřeší kvalitu poskytované péče či stravy. V domově jsem tu kontrolu zažil dvakrát a nestačil jsem se divit, za co jsou placení…
Jak víte… pan Jurečka mě opakovaně odmítl přijmout, jeho náměstkyně plivla projektu do tváře (taky už není náměstkyní), bývalé náměstkyni se projekt líbil (bohužel už není náměstkyní). A ačkoli jsem jednal ve věci dómu akčního stáří se spoustou lidí (viz přehled níže), málokoho to zajímá. Miliardáři nepomohou, církev očekává 30% roční výnos a státu jsou senioři ukradení. Ten bude raději kupovat stíhačky za 150 miliard, ačkoli je díky válce na Ukrajině zřejmé, že dnes vedou drony a informační válka. Vydávaly se peníze na ukrajinskou dotační turistiku, utrácí se ve velkém, ačkoli na to jako stát nemáme (výdaje jsou vyšší než příjmy). Taky si nekoupím nové auto, pokud budu mít dluhů až na půdu. A tak se stát rozhodne, že zvýší daně v naději, že státní dluh klesne. O co více se ale vybere na daních, o to více se opět utratí a státní dluh bude pořád stejný… A tak pořád dokola.
Stát nemá peníze na to, aby postavil jeden projekt, který se mu po 4 letech provozu vrátí a kterým vyřeší deficit míst pro seniory, ale má miliardy na projekty, které se nikdy nevrátí.
Neberte to jako kritiku… Líbí se mi, co děláte… jak povznášíte své město… Toto zamyšlení je jen důkazem toho, jak krátkozrací jsme… Myslíme na to, co se stane v rámci 4letého volebního období, ale nepřemýšlíme v dlouhodobém horizontu. A už vůbec nepřemýšlíme nad vlastní budoucností… Dnes kašleme na seniory a neuvědomujeme si, že i my jednou budeme v seniorském věku. A to nejlepší (v nejlepším slova smyslu), co se nám může stát, je, že se o nás postarají naše děti. Ale i tato naděje je planá, protože naše děti budou chodit v té době stále ještě do práce, protože pan Jurečka – v rámci hesla „o nás, bez nás“ – stále posouvá věk odchodu do důchodu. A tak budeme skomírat sami doma mezi čtyřmi stěnami. A jakmile se už nezvládneme sami o sebe postarat, tak nás naše děti šoupnou do starobince. A to nejlepší (v nejhorším slova smyslu), co se nám může stát, že budeme trpět takovou demencí, že si neuvědomíme, v jak tristních podmínkách tam žijeme a jak studená je voda, kterou nás mstivý personál sprchuje.
Chtěl jsem změnit svět… chtěl jsem ukázat, že péče o naše rodiče a prarodiče je stejně důležitá jako péče o vlastní děti (ačkoli peníze na školství stát taky nemá, proto učitelé stávkují). Ale těch klacků, které mi stát hází pod nohy, je už přespříliš.
Uvažujeme jako politici. Ti se rozhodují pro zvednutí ruky podle toho, zda jsou v koalici nebo v opozici. I dobrý nápad se zamete pod koberec, protože to byl nápad té druhé strany… Slýchávám to dennodenně napříč ČR. Ale měli bychom myslet na to, že politiky jsme omezenou dobu, ale člověkem budeme celý život.
Přeji si, abyste i Vy zatoužil změnit svět. Přeji si, abyste rozpohyboval kola toho, co je opravdu důležité.
S přáním všeho dobrého a lepšího
Radim Martynek
S KÝM BYLO O PROJEKTU JEDNÁNO…
Kdo po jednání odmítl pomoct: Katolická církev (Graubner, Duka, Holub – peníze mají, ale na seniory nedají), Husitská církev (projekt by rádi podpořili, ale nemají peníze), Kellnerova PPF (peníze mají, ale na seniory nedají), KKCG Karla Komárka (na seniory ne), Radim Passer (na seniory ne), CPI Property Group (na seniory ne), Diakonie ČCE, DRFG Davida Rusňáka (zeť ministryně Schillerové, s níž bylo jednáno také prostřednictvím náměstkyně – na seniory ne), Jan Grolich – hejtman Jihomoravského kraje (slovy svých radních Leitnerové/Piráti a Crhy/ODS), Andrej Babiš (premiér), Petr Fiala (premiér), …
Kdo alespoň odpověděl, že netuší, jak pomoct, nebo nemůže pomoct: Jiří Rusnok (ČNB), bratři Walachové (Walmark), Ladislav Chodák (miliardář), Juraj Surovič (PSG), …
Kdo se vůbec neobtěžoval odpovědět: Krása pomoci Taťány Gregorové Brzobohaté, všechny ostatní církve, Vladimír Kovář (Unicorn), Jaromír Soukup (mediální magnát), Maltézští rytíři, Karel Janeček – Tomáš Březina (kandidáti na prezidenta), MiddleCap, Metrostav, Jaroslava Valová (SIKO), ministryně Maláčová, …
ZÁVĚREM
Nechtějte zestárnout… Pokud přeci jen zestárnete, nechtějte skončit v domově pro seniory! Pokud tam skončíte, neočekávejte, že budete šťastni! Pokud přeci jen budete, tak si vsaďte sportku! Být šťastný v domově pro seniory a vyhrát sportku vyžaduje stejnou míru štěstí!
Přeji si poslední roky života žít aktivně, venku, s lidmi … a ne přežívat mezi čtyřmi zdmi starobince. Přeji si, aby mě nepostihla demence, Alzheimer nebo nějaká jiná nemoc, kvůli které bych musel ve starobinci žít. A pokud se mi tohle nesplní, pak si přeji, aby se dřív, než se tam dostanu, někomu podařilo uskutečnit to, o co jsem se snažil já.
Uvedené fotografie a příběhy nejsou z jediného domova pro seniory, ale jsou sesbírány napříč ČR.